Historie věnného města Dvora Králové a okolí

 Památky města

Dvůr Králové byl po celém obvodu obehnán hradbami, které byly postaveny v letech 1276-1318.
Hradby měly různou výšku v rozmezí (za kostelem) 5,5–9 metrů (u Šindelářské věže). Po 15-20 metrech byly zesíleny půlválcovými baštami. V roce 1785 se přestaly plnit svou obrannou funkci. Od roku 1841 byly rozebírány obyvateli města jako stavební materiál. Malá bašta se dochovala na východní straně u Šindelářské věže, části hradeb s baštou se zachovaly ve Valové uličce, část hrabeb je v Přemyslově ulici a v uličce za kostelem. Z věží se zachovala Šindelářská věž.
     Do města se vstupovalo v hradbách čtyřmi branami s věžemi:
Šindelářská (válcová věž) postavená v letech 1453-1461. Vestavěna do stávajících hradeb. Výška věže 20 metrů, průměr 7 metrů. Do roku 1791 byl na věži orloj (hodiny). Malá část hradební zdi u věže byla zbořena v roce 1975. 
  1.3.2008 se městem prohnala vichřice Emma, která poškodila znak lva na Šindelářské věži. Ten byl sundán 6.3.2008 a odvezen k restaurování. Restaurátorské práce stály 300.000,-Kč. Zpátky na Šindelářskou věž se znak lva vrátil 11.7.2008.
Hoření - Horní brána (hranolová věž) z roku 1316, zbořena v roce 1833-1837. Pod děkanstvím v Husově ulici se zachovala část Horní brány. 
Hradišťská (válcová věž s ochozem) odbourána 1857, dobourána 1867. Brána se nacházela při výjezdu ze severní strany náměstí, na konci ulice Josefa Hory. 
Hradební (válcová věž s ochozem) věž zv. Žumpa (Dolení, Dolní brána) zbořena 1856–1857, předtím se sesula. Brána byla z ulice Revoluční na náměstí Odboje.
    

Kasárna. V roce 1782 byly v Hradební ulici postaveny malé vojenské domky (kasárny) pro vojáky městské hotovosti (městské vojsko). Domky se rozpadaly, i když se do roku 1966 v některých domech bydlelo. Od 16. do 22. ledna 1967 byly zbořeny 4 domky (466-469). Poslední domky (č.4, 322, 476, 475) byly zbořeny do roku 2000. Zachován zůstal dům č. p. 477.
     Naproti němu stojí roubený dům č. p. 478, který je pravděpodobně nejstarším domem ve městě. Postavil ho soustružník Šmíd, po výstavbě kasáren zde bylo vojenské velitelství a četnická stanice. V letech 1968-1970 patřil organizaci Junák-skaut. Později byla památka v majetku Zoologické zahrady. 
    

Pranýř stojí naproti kostelu sv. Jana Křtitele. Ve středověku stál před radnicí, později na konci ulice před hřbitovem u kostela. Tento pranýř byl nalezen při výkopových pracích v roce 1940, kdy byla odkoupena část zahrady děkanství a rozšiřovala se Husova ulice. Pranýř byl umístěn do parčíku naproti kostelu. 
  Ve středověku pranýř sloužil k trestání nepoctivých občanů města. Byl místem pokuty, většinou pro ženy. Trestaná osoba byla přivázána řetězy a ponechaná podle "zákona" na libovůli spoluobčanů, kteří ji mohli urážet, posmívat se, plivat na ni a týrat ji dalšími způsoby. Dalším trestem byl výprask lískovkou (rákoskou) nebo karabáčem. Tresty pranýřováním zrušil v roce 1786 římský císař a český král Josef II. 
   Ze 17. století se dochoval příběh o smrti paní Doroty Ježkové roz. Žirečské, manželky konšela Ježka, která zemřela na pranýři. Byla podezřelá z vraždy svého nemanželského novorozence, který zemřel bez jejího přičinění. Příběh vyprávěl 26.6.1620 v "rathúzní kostnici" městský krevní písař Samuel Žďárský:
   "O mučednické smrti Dory, manželky císařského rychtáře Václava Ježka, která na pranýři před několika lety zemřela. Její muž, velmi žárlivý člověk, podezíral svoji ženu z nevěry a způsobil, že byla právě po odbytém šestinedělí dána na pranýř. Krásné její tělo bylo zahaleno jen v krátkou, špinavou (pranéřskou, pranéřní) tunikou bez rukávů a byla připoutána v pase k pranýři. Také její hlava byla dlouhými pletenci vlasů přivázána k pranýři. Před ním na třínožce byl postaven železný kotlík s vodou a dlouhými naběračkami a pod ním rozdělán oheň, až se voda vařila. Šel-li kolem farizej, nebo farizejka (pokrytci), měli nabrati vařící vodu a chrstnout ji na obnažené tělo ubohé Dory. Ta ale své utrpení snášela s takovým klidem a statečností, že ani lehké ženštiny se neodvážily tohoto práva použít.
  Právě když přišel k pranýři rychtář Ježek (Dořin manžel) a konšelé Dlahoška, Topinka a Slavík, aby donutili Doru k přiznání, přihnaly se od Krkonoš mraky. Při první otázce se silně zablesklo a zahřmělo."To je má odpověď," řekla tehdy Dora. Rychtář a konšelé se zděsili a utekli. Mezitím silný mrazivý vítr přinesl sněhovou chumelenici, která nejenže uhasila oheň, ale též úplně zavála tělo Dořino.
  A než se sněhová bouře přehnala, zapomněli všichni na nebohou Doru, která zatím na pranýři zmrzla. Dořin obličej byl i v její smrti krásný, zbarven krvavými krůpějemi, když kat ukládal její zmrzlé tělo za hřbitovní zdí."
  Soudní rada Antonín Schulz napsal tři příběhy, které se udály na pranýři:
 "Pomyslete si, že jste na hřbitově, plném keřů jalovcových, obehnaném zdí se zděným portálem a mohutnými vraty. Před portálem stál pranýř. Původně stával poblíže rathúzu (radnice). Po zrušení hřbitova v roce 1837 byl přenesen do zahrady děkanství. Při rozšiřování ulice byl pranýř přemístěn na dnešní místo. Ten kámen pamatuje nesčetně exekucí, kdy spravedlnost dala někdy i nevinným k smrti dotrpěti na tomto pranýři.
    1) Hřbitovní portál a u něho pranýř. Na něm jen v pranéřní zástěrce Dora Žirečská. Má hlavu copů zbavenou, skloněnou a spí. Je ubohá zavátá sněhem. Zapomněli na ni ubohou, následkem rázem přikvačivší kruté metelice. Zmrzla na pranýři. Ušla horšímu ortelu smrti, kdy měla být pro vraždu svého kojeňátka zaživa zahrabána a byla nevinná (z vraždy). Dora, matka nemanželského dítěte, jehož otcem byl soudní (krevní) písař, děcko nezahubila. Nešťastnou náhodou v rybářské chýši u Labe pod strání Žirečstkou, spadla těžká houně od stropu, kde se sušila, na děcko, které zadusila.
    2) Klára Kubská byla svedena a opuštěna patricijským (městským) synkem a ze msty mu hodila na střechu červeného kohouta. Objevila se na pranýři a tak koketovala svými vnadami, že sám císařský rychtář ji odpoutal, aby ji oznámil, že jí udělena úplná milost a s velkou slávou ji odvezl do Prahy.
    3) Jednoho dne se na pranýři ocitl také sličný mladík, všemi dívkami litován, jen kůžemi oděný, měl hodinu držeti parohy jelena dvanácteráka nad hlavou, aby příště dal zvěři pokoj. Tedy pytlák. Lebka jelena byla vylita olovem, aby měla větší tíhu. Tuto tíhu neudržel a proto musel se několikráte, vždy v jiný den, znovu pokoušeti." (zápis v Královédvorských listech 28.9.1940, Kronika města 1938-1945).

Radnice: První dřevěná radnice v našem městě byla na západní straně náměstí, dnes dům číslo 84.
 Po požáru města v roce 1572 vyhořel i dům měšťana Petra zvaného Ručnikář. Nevyráběl ručníky, ale ručnice (pušky). Na jeho místě byla vystavěna v renesančním slohu budova dnešní Staré radnice podle návrhu italských (vlašských) architektů Oldřicha Aostaliho de Salla (stavitel císaře Ferdinanda I.) a France (Františka) zvaného Vlach. Ozdobena sgrafity. Původní štít směřoval na západ do Kostelní (dnes Palackého) ulice, na jižní straně stála věž, podepřená dvěma šikmými pilíři. Při požáru města v roce 1790 vyhořela střecha radnice, která byla roku 1833 přestavěna se štítem do náměstí. Po přestavbě se dochovaly dva šikmé pilíře z původní věže. 
     Na vrcholu štítu jsou hodiny, které měly ručičku hodinovou, minutovou a ještě jednu. Ta ukazovala staročeský čas 24 hodin. Pod nimi je letopočet 1572, který je rokem velkého požáru města a rokem stavby radnice. Uprostřed štítu je v zaskleném oválném okně kyvadlo s usměvavou tváří slunce.
    Mezi 3. a 4. oknem jsou sluneční hodiny. Tyto jsou replikou slunečních hodin podle původních hodin z roku 1797 od Jana Engelbrechta (1726-1807 Beroun).
  Jan Engelbrecht (přistěhoval se v roce 1768 do Berouna) a jeho syn Antonín (*1780 Beroun) vytvořili sluneční hodiny např.: v Třeboni, v Litoměřicích, v usedlosti na Cibulce (Praha Košíře), ve Všeradicích u Berouna a v jiných obcích. Jejich hodiny vynikaly vysokou uměleckou úrovní.
   V letech 1913-1914 byly původní sluneční hodiny zakryty fasádou a podle návrhu J. Mužíka byly mezi 2. a 3. oknem zhotoveny nové hodiny s kruhovým číselníkem ve výšce 4,90 m.
  V roce 2002 firma Kašpar-obnovy a restaurování prováděla opravu omítky historické radnice, kde byla objevena malba hodin mezi 3. a 4. oknem. Podle historické fotografie z roku 1900 vytvořil akademický sochař Jiří Kašpar repliku původních hodin. Hodiny jsou na původním místě ve výšce 5 metrů. Výška 1,9, šířka 1,8 m. Mužíkovy hodiny byly na zdi radnice do 3.9.2002 (podle stránek J. Kašpara, zde).
 
 Nad okny je po délce budovy dvouřádkový latinský nápis:

HAEC DOMVS ODIT AMAT PVNIT CONSERVAT HONORAT
          NEQVITIAM PACEM CRIMINA IVRA PROBOS

Haec domvs odit neqvitiam (Hék domus odit nekviciam) =
                          = Tento dům nenávidí nepravost (špatnost),
     amat pacem = miluje mír (pokoj),
     pvnit crimina = (punit krimina) trestá zločiny,
     conservat ivra = (konzervat jura) zachovává práva,
     honorat probos  = ctí šlechetné.
    
     Slova dávají smysl, pokud jsou čtena pod sebou (zde jsou barevně odlišena).
     Pokud je čten tento nápis v řádcích, pak v českém překladu vyjde tento nesmyslný text:
     "Tento dům nenávidí miluje trestá zachovává ctí špatnost mír zločiny práva šlechetné".
Nápis dal zhotovit purkmistr František Pístecký (v úřadu 1832-1838). Stará radnice slouží k reprezentačním a výstavním účelům města.
    

Městská spořitelna, Česká spořitelna postavena 1909-1910 v secesním stylu. Pravé křídlo bylo přistavěno až po 1. světové válce.    

Okresní dům ve Švehlově ulici postaven roku 1920, podle návrhu architekta Milana Babušky (*20.11.1884 Dubí u Kladna, +17.10.1953 Praha). Prof., Ing., arch., Dr. techn. Babuška projektoval také Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum v Praze.

Mor ve Dvoře Králové se vyskytl v roce 1582 a 1599.

Mariánský sloup ve Dvoře Králové není sloupem morovým. Podle zápisu z Pamětní listiny byl sloup: "....pyramida pořízena ke cti Bohorodičky Neposkvrněné." Sloup vytvořil roku 1753 sochař Josef Procházka z Chrudimi. Dokončen v roce 1754 (viz kapitola Mariánský sloup, Historie věnného města Dvora Králové a okolí).     

Socha Záboje a kašna zhotovena v roce 1857 ke 40. výročí nalezení Rukopisu královédvorského sochaři Františkem a Antonínem Pavlem Wagnerem. Oba bratři na soše pracovali rok. Sochu za 1200 zl. zaplatil Jan Kopp a várečníci (pivovarníci, kteří měli právo vařit pivo). Socha Záboje - Sáma byla odhalena 29.9.1857. Záboj, slovanský kníže Sámo ze 7. století, stojí na vrcholu skály, drží varyto (staročeský hudební nástroj) a opírá se o štít. U nohou mu leží český lev, který je symbolem statečnosti a vlastenectví. Ze skály prýští tři prameny u kterých jsou tyto symboly: 1. labuť–symbol čistoty. 2. had–symbol zdraví, 3. krychle–symbol stálosti a neměnnosti.
    Na skále jsou vytesána slova: Ty mluvi k nim oteckými slovy.“ (Ty mluv k nim otcovskými=rodnými slovy).
  Kašna má průměr 7 metrů, celková výška kašny i se sochou Záboje je 520 cm. Nákladem právovárečníků byl zaplacen i vodovod do Zábojovy kašny. Obsahoval 562 kusů trubek, délka 2750 metrů.
  Vzhledem k tomu, že v době komunismu kašna překážela prvomájovým oslavám byla 28.9.1950 přemístěna na Starý hřbitov. Na své původní místo se kašna se sochou Záboje vrátila ve dnech 15.–17.8.2005. K 735. výročí písemné zmínky o městě byla kašna znovu odhalena 9.9.2005. Přemístění zorganizoval Spolek pro záchranu sochy Záboje založený v roce 2002.

Hankův dům, novorenesanční budova divadla postavena v letech 1867–1874 podle návrhu architekta Josefa Zítka a Josefa Schulze. Rekonstrukce divadla proběhla v roce 1904 a v letech 1969-1975. V divadle účinkovalo několik osobností: Ema Destinová, Václav Talich, Jan Kubelík a další.
     První oponu namalovali olejem na plátně dva malíři: Hynek (Ignác František Jan) Fiedler a Václav Hanibal. Opona byla zavěšena v roce 1874 při otevření divadla, zrestaurována v roce 2001. Opona má rozměr 750x440 cm.
     Na obraze je v malovaném rámu město od jihu. Nad rámem je městský znak. Po stranách jsou medailony s děkanským chrámem sv. Jana Křtitele, pod ním je pomník Václava Hanky (před divadlem), na druhé straně obrazu je Hankův dům a pod ním kašna se sochou Záboje.
     Hynek Fiedler (*22.8.1836 Dvůr Králové, +24.2.1870 Praha), vystudoval AVU v Praze a ve Vídni, malíř, majitel fotoateliéru.
    Václav Hanibal (*?, +1872 Dvůr Králové), divadelní ochotník, malíř opony v Hankově domě. Další údaje o něm nejsou známé. Mylně bývá uváděn jako autor opony jeho syn Hynek.
   Druhá secesní opona byla vytvořena v roce 1904 při rekonstrukci divadla. Namaloval ji Vladimír Županský, restaurována 1980. Její rozměr je 737x455.
     Autor se inspiroval písní Jelen z Rukopisu královédvorského. Na malovaném rámu je uprostřed dole městský znak. Uprostřed opony leží na palouku mladý muž, u něj klečí dívka a před ní jsou dvě vědra. Za dívkou v pozadí stojí dvě dívky se džbány. V levém rohu dole je studánka a nalevo nahoře vychází z lesa troubící jelen.
    Vladimír Županský (*24.9.1869 Rakovník, +20.9.1928 Praha). Vystudoval AVU v Praze u Maxmiliána Pirnera a Vojtěcha Hynaise (1854-1925, autor opony v Národním divadle). Namaloval oponu v divadle na Královských Vinohradech v Praze.
   V roce 1881 se  v Hankově domě uskutečnil koncert, na kterém účinkoval Karel Kovařovic (1862-1920), dirigent Národního divadla, autor hudby Junácké hymny.

Náměstí Václava Hanky. 16.9.2006 bylo otevřeno nově upravené náměstí Václava Hanky. Uprostřed stojí fontána se symbolickým ztvárněním Rukopisu Královédvorského, kterou zhotovil sochař Jaroslav Černý (*1.10.1950 Krupka, +13.7.2006 Dvůr Králové). 

Muzeum, Kohoutův dvůr. Zemanský statek postavený po roce 1711 v barokním slohu. V roce 1736 požádal Ferdinand Athanasius Berger, hradišťský správce Šporkova panství o zbylý materiál z dokončené budovy Děkanství na stavbu vlastního obytného domu.
 V letech 1736-1738 byl zhotoven portál, na kterém stojí sv. Jan Nepomucký, Neposkvrněné Početí (Immaculata) Panny Marie a sv. Athanasius (v některých pramenech je mylně uveden sv. Jan Evangelista). Podle Antonína Schulze byl portál vytvořen k monumentálnímu schodišti k zámku v Kuksu. Po smrti hraběte Šporka (1662-1738) byl portál převezen do Dvora Králové. V roce 1738 byl zhotoven reliéf sv. Floriana. Autor portálu je neznámý. Historici ho připisují Jiřímu Františku Pacákovi, Emanuel Poche ho připisuje Josefu Procházkovi z Chrudimi. 
  V roce 1849 zakoupil statek Alois Kohout, který zde vybudoval byty. Podle něho dostal statek svůj název, který se běžně používá.
  Rada města rozhodla v roce 1969 zakoupit dům pro účely muzea. V letech 1972–1975 proběhla rekonstrukce a 7.11.1975 bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. V roce 1998 byl zrekonstruován špýchar. Exteriér muzea opraven 2013.

1866 Hrob padlých vojáků v bitvě o Kohoutův dvůr. Bitva se udála na svátek svatých Petra a Pavla 29.6.1866. V ulici Sladkovského, vedle Hartského potoka je hrob, ve kterém odpočívá 25 vojáků.
     Pomník na hrobě je ve tvaru stély se stříškou, ve které je Boží oko. Na vrcholu je postaven crucifix (kříž s ukřižovaným Ježíšem Kristem).

Na stéle je nápis:
 Swětlo swěta 
 Prawda svatá 
 Ohněm lásky 
 W oběť vzňatá 
 Káže wíru 
 Lásku nám 
 Těch se drže 
 Každý pewně 
 W náděj boží 
 Postaw zjewně 
 Činů slavných 
 Wlasti chrám. 

1866  Další hrob padlých vojáků v bitvě o Kohoutův dvůr 29.6. Na rohu ulic Libušina a Kotkova je za plechovou bránou zanedbaný společný hrob rakouských vojáků. Na tomto místě byly naposledy Stavebniny, místo je ve velmi neutěšeném stavu, zarostlé plevelem.

Městská knihovna Slavoj. Knihovna dostala svůj název podle bájného pěvce Slavoje, jedné z postav písně Záboj z Rukopisu královédvorského. Slavoj byl švagr a rádce knížete Sáma, který si vzal Slavojovu sestru Květu. Ta se stala první ze Sámových dvanácti žen. O Slavojovi píše spisovatel Eduard štorch v knize Hrdina Nik (Slavoj).
  V roce 1844 se dohodli vážení pánové v čele s římskokatolickým děkanem Františkem Ulrichem o založení knihovny pod názvem: "Česká kněhárna měssťanstwa králowského wěnného města Dwora Králowé". Slavnostní zápis o otevření knihovny 2.4.1845 podepsal děkan Ulrich, magistrátní úředník Josef Pelikán a školní dozorce Josef Röhrich. Poslední zápis o činnosti knihovny je  z roku 1860. V současné době je tato knihovna uložena v archivu v Trutnově. V roce 1880 vznikl Výbor knihovnického spolku pod vedením Františka Klazara.
    7.11.1880 spolek zahájil činnost pod názvem "Literární a čtenářský spolek Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem". Knihovna byla otevřena 2.10.1881. Původně umístěna v Hankově domě, pak přestěhována do Sokolovny (kino Svět). Na začátku 20. století byla knihovna v hotelu Šmíd (později Regina, dnes ZUŠ), v hasičské zbrojnici u kostela (od roku 2010 prodejna a Jazyková škola), později přemísťována v několika domech a ve škole na (Zábojově) náměstí (před dnešním MÚ), v letech 1919-1935 v Hankově domě. Nakonec byla umístěna do Mayerovy továrny v Tylově ulici.
    V letech 1995-1996 byla knihovna zrekonstruována a 14.7.1996 Městská rada schválila používání původního názvu Městská knihovna Slavoj.

Grandhotel U Dobášů, č. 22 v Havlíčkově ulici. Secesní dvoupatrový dům z roku 1901, vyzdobený štukovými reliéfy od sochaře Viléma Amorta (*7.10.1864 Kunratice-Praha,+5.9.1913, pohřben na Olšanech).
    Jeho signatura je zčásti vidět na poškozené fasádě: (Vilém A)mort PRAHA.
     Na domě je reliéf opilého bůžka Bakcha s miskou vína. Nad ním jsou dva letopočty: 1872, 1907. V druhém patře je žena s kalichem, do kterého teče víno z listu ve štítu. Uprostřed domu jsou dva putti (andílci), kteří nesou zrcadlo s nápisem: U Jiránků.
     Původně zde byla postavena vinárna pana Ivana Dobáše (+1898). Po jeho smrti vinárnu provozovala jeho manželka. Měli dva syny: Ivana a Jaroslava. V roce 1902 převzal vinárnu starší syn Ivan, který na místě původního domku postavil hotel nazvaný Grandhotel. Jaroslav si zařídil na náměstí Lidové knihkupectví.
     Hotel během tří let zkrachoval a byl prodán v dražbě. Novým majitelem hotelu se stal pan Jiránek, který si dal své příjmení zhotovit na fasádu, ale v roce 1907 poměrně mladý zemřel. Ivan Dobáš si pronajal v Praze různé restaurace. Za 1. světové války byl odveden na frontu a po návratu těžce nemocný zemřel 1920.
     25 obyvatel města vytvořilo společnost k odkoupení hotelu, aby zůstal Čechům a nekoupil ho Němci. V roce 1915 zde zpíval Karel Hašler. V roce 1939 byla v hotelu služebna královéhradeckého gestapa. 3.5.1958 byl dům prohlášen za chráněnou kulturní památku. V roce 1947 se stal majetkem podniku Juta a do roku 1989 zde byl internát.

Židovská hvězda na místě vchodu synagogy. V roce 1850 přišlo několik židovských rodin z Velké Bukoviny u Chvalkovic do Dvora Králové. V roce 1890 si Židé postavili novorománskou synagogu ve tvaru řeckého kříže od architekta Stanislava Franzena z Prahy. Synagoga byla za rok dostavěna a vysvěcena.
  V letech 1924-1928 byl v královédvorské synagoze rabínem Gustav Sicher (narozen 14. elulu 5640/21.8.1880 Klatovy, zemřel 14. tišri 5721/5.10.1960 Praha). Rabín Sicher vystudoval gymnázium v Klatovech, pak rabínský seminář ve Vídni a filosofii na Universitě Karlově u profesora Tomáše Masaryka (1850-1937). V roce 1905 byl rabínem v Innsbrucku, 1.4.1906-1928 rabínem v Náchodě, 1928-1939 rabínem na Královských Vinohradech v Praze. S manželkou Elsou a dětmi emigroval  do Jeruzaléma, kde pobývali v letech 1939-1946. Po návratu do ČSR byl v letech 1947-1960 vrchním zemským rabínem v Praze. Po své smrti byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech.
     Synagoga měla být převedena městskou radou do majetku města, které v ní chtělo udělat obrazárnu. Jednání trvala od 15.1.1940 do dubna 1940. V roce 1941 nařídil zastupující říšský protektor R. Heydrich uzavřít všechny veřejné židovské objekty. Synagoga přečkala 2. světovou válku, ze které se vrátilo málo židovských občanů našeho města a synagoga přestala sloužit k bohoslužbám.   
    O synagogu se přihlásil Městský národní výbor v roce 1950, který je plánoval zdemolovat kvůli nové silnici. Do doby demolice si synagogu od židovské obce pronajal podnik JUTA a v období 1.5.1950-14.10.1964 zde měl uložený archiv. V srpnu 1965 byla synagoga nuceně předána Městskému národnímu výboru, který i přes protesty občanů města, začal synagogu bourat od října 1965 do 28.1.1966. Oprava byla propočítána na 150.000,-Kčs, finanční náklady na zboření synagogy byly 146.000,- Kčs. Likvidace židovské synagogy měla zahájit i bourání křesťanských kostelů a památek ve Dvoře Králové.      
     Posvátná Tóra se ze synagogy ve Dvoře Králové dostala do města New Jersey v USA, kde je uložena v synagoze. Proto se židé z New Jersey rozhodli postavit památník na místě synagogy ve Dvoře Králové. Zásluhou emeritního rabína Normana Patze (*1968/5728-5729/, rabínem 1969-2006/5729-5766) z New Jersey a židovky paní Evy Noskové (20.8.1936 Skuteč-10.3.2015 Dvůr Králové) byla 8.11.2007 na místě vchodu zbourané synagogy postavena židovská Davidova hvězda. Návrh vypracoval sochař Jaroslav Černý (*1.10.1950 Krupka, +13.7.2006 Dvůr Králové), plastiku z mrákotínské žuly vytvořil jeho syn Ota.       
     Slavnostní zasvěcení Davidovy hvězdy se konalo v sobotu (pro židy sváteční den) 16.2.2008 (10. adar 5768) za účasti rabína Normana Patze, několika židů z New Jersey, paní Evy Noskové, starosty města Daniela Lukeše, římskokatolického faráře Jana Czekały, husitského faráře Jana Votavy, evangelického faráře Vojena Syrovátky, zástupkyně amerického velvyslanectví v Praze a občanů města.       
     Junáci a skautky nesli vlajky České republiky, USA a Izraele. Společně se  žáky ZŠ Schulzovy sady na úvod zazpívali státní hymnu České republiky KDE DOMOV MŮJ..., USA (Spojených států amerických) THE STAR-SPANGLED BANNER: O SAY, CAN YOU SEE... (A řekni zda zříš), a Státu Izrael HATIKWA (התקווה‎ = naděje): KOL OD BA-LEVAV...(Dokud hluboko v srdci). Rabín Patz v projevu zmínil historii královédvorských Židů a svitku Tóry z královédvorské synagogy.      
Na spodní linii hvězdy je trojjazyčný nápis (česky, hebrejsky, anglicky):   
    VZPOMÍNÁME    זכור    REMEMBER
Na pamětní desce před hvězdou je dvojjazyčný nápis (česky a anglicky):

 NA TOMTO MÍSTĚ STÁLA VE  
 DVOŘE KRÁLOVÉ NAD LABEM SYNAGOGA, 
 KTERÁ BYLA V ROCE 1890 VYSVĚCENA, 
 V OBDOBÍ HOLOKAUSTU OPUŠTĚNA  
 A NAKONEC V ROCE 1966 ZBOURÁNA. 

 NA UCTĚNÍ PAMÁTKY ŽIDOVSKÝCH  
 OBČANŮ MĚSTA DVŮR KRÁLOVÉ  
 NAD LABEM, KTEŘÍ BYLI DEPORTOVÁNI 
 A ZAVRAŽDĚNI NACISTICKÝM REŽIMEM  
 V OBDOBÍ HOLOKAUSTU 1939-1945. 

 NECHŤ ODPOČÍVAJÍ V POKOJI. 

 HERE STOOD THE DVŮR KRÁLOVÉ 
 NAD LABEM SYNAGOGUE DEDICATED 
 IN 1890, ABANDONED 
 AFTER THE HOLOCAUST AND FINALLY 
 DEMOLISHED IN 1966. 

 IN MEMORY OF THE JEWISH CITIZENS 
 OF DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM 
 WHO WERE DEPORTED AND MURDERED 
 BY THE NAZI REGIME DURING 
 THE HOLOCAUST YEARS 1939-1945. 

 MAY THEY REST IN PEACE. 

Památník Odboje postaven padlým hrdinům z 1. světové války, která trvala 4 roky a padlo v ní 10 milionů vojáků. Podepsáním mírové smlouvy 11.11.1918 byla válka ukončena. Tento den se stal Dnem válečných veteránů.
    Památník Odboje byl postaven ze sbírky královédvorské Jednoty československých legionářů podle architekta Viléma Kvasničky (1885-1969). Sousoší vytvořili sochaři Jaroslav Horejc (1886-1983) z Prahy a František Bílek (1872-1941) z Hořic. Odhalen 17.9.1922. V červenci 1940 byl pomník na příkaz královéhradeckého Oberlandrátu z náměstí odstraněn a vrácen v roce 1945. Znovu odhalen 28.10.1945.
    Pomník znázorňuje Matku Vlast, která zachytává syna–bojovníka za svobodu. Jsou zde znázorněna tři bojiště: Zborov, Piava, Terron, a vznik Československa. Na jižní a severní straně 26.6.1932 byla do schránek uložena prsť (hlína) z bojišť. V první schránce je PRSŤ OD ZBOROVA A ZE SLOVENSKA. Ve druhé je PRSŤ OD TERRONU A DOSS ALTA (vrchol 703 m n.m. v italských Alpách).
    Na podstavci jsou čtyři reliéfy:
      Na západní straně (ke gymnáziu) je znázorněn italský legionář v bitvě u Piavy. Na hlavě má klobouk a v pravé ruce drží pušku. Prodírá se vlnami rozbouřené řeky Piavy a za ním se tyčí vrcholy Alp. Vedle něho je první část nápisu: ZE SVATÉ OBĚTI MRTVÝCH HRDINŮ.
     Na jižní straně je francouzský legionář v bitvě u Terronu. Na hlavě má přilbu, v ruce drží granát a v kouři postupuje dopředu. Z JICH KRVE ŽIVOT NOVÝ.
     Na východní straně v průčelí podstavce je stojící mladý muž se zaťatou pravou rukou. V levé drží prapor s československým státním znakem. V pozadí jsou domky a hora, nad kterou vychází slunce. OD VĚKŮ DO VĚKŮ MOCNĚ VZRŮSTEJ.  
      Na severní straně (ke kinu Svět) je ruský legionář v bitvě u Zborova. Překračuje násep, na kterém vlají dva prapory. V rukou drží obrácenou zbraň a bije (německé) nepřátele. NÁRODU SVOBODNÉMU.  
     Celý nápis na horní římse je od básníka a legionáře Rudolfa Medka (1890-1940): "Ze svaté oběti mrtvých hrdinů, z jich krve život nový od věků do věků, vzrůstej národu svobodnému."
     Rudolf Medek (*8.1.1890 Hradec Králové, +22.8.1940 Praha). Básník, učitel a voják. Otec Václav Medek byl obuvník, matka Marie roz. Špatenková. Měli sedm dětí. Rudolf vystudoval učitelský ústav a v letech 1909-1914 učil na základních školách.
    V roce 1914 narukoval na ruskou frontu a na Vánoce 1915 přešel k Rusům. Po bitvě u Zborova doprovázel T.G.Masaryka na cestách po Rusku. V roce 1919 byl povýšen na plukovníka a v roce 1931 na brigádního generála. V letech 1920-1929 byl ředitelem Památníku národního osvobození.
    Jeho manželkou byla Eva (1895-1953), dcera malíře Antonína Slavíčka (1870-1910). Její matka Bohumila (Mila Slavíčková, 1876-1962) se po tragické smrti manžela Antonína provdala za Herberta Masaryka (1880-1915, syn prezidenta TGM). Rudolf a Eva měli tři děti: Eva (1921-1924), Ivan (1925-2010), novinář a Mikuláš (1926-1974) malíř.
    Rudolf Medek byl pohřben na Olšanských hřbitovech. 

Náměstí Republiky za kostelem sv. Jana Křtitele vzniklo zbouráním továrny v roce 1936. Bylo sem přemístěno sousoší (oratorium) sv. Jana Nepomuckého z roku 1730.

Socha mistra Jana Husa v zahradě Mateřské školy ve Verdeku. Sochu vytvořil v roce 1922 sochař František Bílek (*27.4.1889 Podhorní Újezd, +5.1.1944 Podhorní Újezd), na návrh sochaře Antonína Máry (*22.6.1877 Praha, +27.6.1946 Praha).
Sochu dala postavit Církev československá husitská jako památník padlým v 1. světové válce. Na čelní straně podstavce je citát Jana Husa: "MILUJTE SE / A PRAVDY KAŽDÉMU / PŘEJTE."
    Na stranách podstavce je 13 jmen mužů z Verdeka padlých v boji za 1. světové války:
    (7 z pravé strany) BRDIČKA JAROSLAV, HORÁČEK EMANUEL, HORÁČEK EMIL, JOSÍFKO KAREL, MUNZAR JAROSLAV, MÜLLER EMANUEL, KRULÍK JAN;
    (6 z levé strany) NOVOTNÝ KAREL, NEKOLA JOSEF, PAVELKA KAREL, POLÁK JAROSLAV, POLÁK JOSEF, SEIFERT KAREL.
Na zadní straně podstavce je nápis: POSTAVENO R. 1923 NA PAMĚŤ / 508. VÝROČÍ UPÁLENÍ M.J.HUSA / K UCTĚNÍ PAMÁTKY OBČANŮ / PADLÝCH VE SVĚTOVÉ VÁLCE.
     Pomník byl odhalen 3.6.1923. Na Královédvorsku je to jediná socha mistra Jana Husa na veřejném prostranství. 

Opatrovna, dnes Mateřská škola Drtinova, zvaná U andělíčků. Opatrovny začaly vznikat od roku 1832, kdy byla zřízena první opatrovna v Praze-Novém Městě v ulici Na Hrádku, v roce 1837 vznikla opatrovna v Hradci Králové: "Opatrovna jest ústav pro dítky školou nepovinní (3-6 let), jež zůstávají od rána do večera pod dozorem pěstounek, přiměřeně se zaměstnávájíce hrami, zpěvem, vypravováním a pod. a jsouce zde i stravovány. Ony určeny jsou obzvláště pro dítky chudých rodičů, kteří při svém zaneprázdnění nemohou dítky stále míti na očích. Většina jich spojena jest se školou mateřskou neb jeslemi." V roce 1902 bylo 200 českých opatroven.
   Opatrovna ve Dvoře Králové byla vyzdobena sgrafity od malířky a ilustrátorky Marie Kvěchové-Fischerové (1892-1984). Autorka vytvořila v roce 1924 na omítce budovy 8 sgrafit hrajících si malých andílků, proto byla opatrovna a později i školka zvaná U andělíčků.
Malířka Marie Kvěchová-Fischerová ilustrovala knihy pro děti a vytvořila vystřihovánku Národopisného betlému. Po roce 1948 jí bylo zakázáno publikovat. Hlavním důvodem byla její křesťanská víra a náboženské motivy v jejích dílech. Přesto se ji podařilo v letech 1959-1989 uspořádat 4 výstavy svých děl.
 

Hřbitov

U kostela sv. Jana Křtitele byl hřbitov, který společně se hřbitovem u kostela Povýšení Svatého Kříže (kostelíček), byl zrušen v roce 1832.
  V tomto roce zasáhla naše město cholera, která si vyžádala 215 obětí. Tyto oběti byly pohřbeny na hřbitově (dnes zrušený Starý hřbitov 1831/1832-1950) založeném v České Podharti. Na tomto hřbitově byli pohřbeni i zemřelí vojáci z prusko-rakouské války v roce 1866. Náhrobky vojáků byly s ostatními odstraněny v roce 1950 a v roce 1994 byly vráceny zpět. V roce 1867 byla přikoupena severní část (dnes dopravní hřiště). V roce 1880 zde byl pohřben Antonín Svojsík, otec zakladatele Junáka-českého skauta.
  Tento hřbitov později nedostačoval. Poslední pohřeb se uskutečnil v roce 1922. Hřbitov byl zrušen v roce 1950 a oficiálně nazván Sady míru. Název se neujal, běžně používaný zůstal název Starý hřbitov.
Nový hřbitov byl založen v roce 1921 v lese v Nové Podharti mezi ulicemi Nová Tyršova a Krkonošská ulice.
Je na něm pohřbeno mnoho osobností města Dvora Králové. Mezi nimi hudebník Rudolf Antonín Dvorský (*24.3.1899 DK, +2.8.1966 Praha), hudební skladatel Jan Zdeněk Bartoš (*4.6.1908 DK, +1.6.1981 Praha) a další.
S padlými občany našeho města byl na vojenském hřbitově (čestná podkova) pohřben člen 2. oddílu Junáka Dvůr Králové skaut Vladimír Vejr (18 let), který padl u školy 5. května a člen Sokola Jiří Řezníček (22 let).
  Pohřben zde byl sovětský МАЙОР ЖЕГУЛСКИ 1945 (major Žegulski), který zahynul při střelbě na následky nehody na motocyklu.
  12 padlých je pohřbeno kolem čestné "podkovy", ostatní jsou pohřbeni uprostřed a jejich jména jsou napsána na čelní pamětní desce. 
  Nedaleko vojenského pohřebiště jsou hroby rodiny Sochorů od prof. architekta Pavla Janáka (1882-1956, hlavní architekt Pražského hradu 1936-1952). Na zídce je mozaikový nápis od Františka Kysely (1881-1941): TICHÁ ZEMĚ PŘIJALA MOJE / TĚLO MÁ BOLEST PŘEBOLELA VE VĚČNÉM SNU / ALE DĚDICTVÍM LÁSKY, KTERÁ SVÍTILA VE MNĚ PLODEM ČINŮ, KTERÝ ODDANĚ SLOUŽIL / KÉŽ PO SMRTI TOHO CO SMRTELNÉ BYLO JE MI / DOPŘÁNO DÁL TU ŽÍT S VÁMI. Slova jsou podložena květinami a mezi slovy jsou ptáci. Josef Sochor (1866-1931), zakladatel textilních závodů firmy Sochor. Josef Sochor ve Dvoře Králové přispíval na kulturu, sport a vzdělání.

  V roce 1945 bylo v horní části hřbitova pohřbeno 7 Ukrajinců (možných příslušníků ROA-Ruská osvobozenecká armáda/Vlasovci):

2316 ВАСИЛИЙ СТЕПКИН 1945
        Vasilij Stěpkin z Dněpropetrovsku (Dnipro, Ukrajina, SSSR),
                                *11.9.1907, +4.5.1945 lazaret, legionář.
2315 СЕМËН ГРИЧЕНКО 1945
        Semjon Gričenko, *5.12.1896, +11.5.1945 lazaret, dělník.
2314 АНДРЕЙ ТОРТОВ 1945
        Andrej Tortov z Nikopolu (Ukrajina, SSSR),
                               *28.8.1894, + 5.7.1945, válečný zajatec.
2313 ФИЛИПП МИХОЛСКИ 1945
         Filipp Micholski ze Záporoží (Ukrajina, SSSR),
                                 *25.11.1891, +5.5.1945, zemědělec.
2312  ОХРОМИЙ ГРЕБОРИЙ 1945
         Ochromij Greborij z Nikopolu (Ukrajina, SSSR),
                *30.9.1897, +30.5.1945 nemocnice Dvůr Králové.
2311 АЛЕКСЕЙ ШЕВЧЕНКО 1945
        Alexej Ševčenko z Nikopolu (Ukrajina, SSSR),
                                   *17.3.1908, +5.5.1945.
2310 КАЗИМИР ПУГАЧ 1945
        Kazimir Pugač +1945. 

(V památkovém katalogu jsou uvedeny jako hroby rudoarmějců, na náhrobcích je rudá hvězda).

Židovský hřbitov

      byl založen Židy ve Dvoře Králové v roce 1883. Po 2. světové válce se začal rozpadat a v roce 1960 byl rozbořen. Byla zbourána smuteční síň, hřbitovní zeď a zlikvidovány náhrobky. Místo hřbitova vznikl malý parčík, ve kterém zůstalo zachováno několik náhrobků.

Zajímavosti:

Sochy surikat instalovány na kruhovém objezdu u Lázní 10.7.2013. Před Vánoci (asi 20.12.) 2016 byla jedna z figur surikat ukradena. Škoda 6.000 Kč. V červnu 2018 byla umístěna nová kopie ukradené figury. 

Sochy supů a zuborožce na stromě instalovány na kruhovém objezdu u mostu 16.10.2014. Pod strom se supy byl 28.11.2014 umístěn dřevěný lev.

Kruhový objezd u Oční školy byl vybudován 9.7.-18.11.2018.

Socha nosorožce Sudána instalována na kruhovém objezdu u Oční školy 15.7.2019. Socha je vysoká 180 cm a váží 5 tun. Dva díly sochy z pískovce vytvořil kameník Jan Brož a kovový střed zhotovil umělecký kovář Pavel Vágner, vnuk ředitele ZOO Josefa Antonína Vágnera (1928-2000).
     2.7.2021 bylo pod sochu nosorožce Sudána uloženo pouzdro s jeho ostatky a s dokumenty o jeho životě. Pouzdro uložili umělci Pavel Vágner a Jan Brož, místostarosta Jan Helbich a ředitel Safari parku (ZOO) Přemysl Rabas. Návrh na uložení ostatků podala v roce 2019 zastupitelka Veronika Tomková. Zastupitelé města návrh schválili.
     Sudána (1973-2018) nosorožce tuponosého (bílého) severního přivezl v roce 1975 ze Súdánu ředitel ZOO Josef Vágner. V roce 2009 byl odvezen do Národního parku Ol Pejeta v Keni. Sudán vážil 2 tuny. Zdravotní problémy vedly v roce 2018 k jeho uspání injekcí. Bylo mu 45 let (to je u člověka 90 let).

Plastika Klíče k městu byla v červenci 2021 umístěna u mostu Jana Palacha. Autorkou je sochařka Ivana Černá, která zobrazila tři největší dominanty města: věž kostela sv. Jana Křtitele, Šindelářskou věž a Starou radnici.

Kaple Panny Marie Třikrát podivuhodné, původně sv. archanděla Michaela v Krkonošské ulici (do roku 1945 Německá Podharť, do 31.3.1991 Nová Podharť) postavena v letech 1750-1755.
     Prusové vtrhli do Čech z Kladska a přes Náchod. Utábořili se ve Vlčkovicích a císařské vojsko mělo svůj tábor na Zálesí. Tím začaly boje v okolí Dvora Králové. Kapli sv. archanděla Michaela si vybral pruský král Bedřich II. Veliký (Fridrich II. der Grosse), který bojoval s římským císařem Josefem II. ve válce o bavorské dědictví a v této kapli měl od 5.7.1778 do 13.5.1779 svoji pozorovatelnu. Král Bedřich dal v kapli napsat nápis: "Friedrich von Preuzen" (Bedřich z Pruska). Rakouští císařští dělostřelci dostali rozkaz kapli odstřelit. Dělová koule vystřelená ze Zálesí prorazila krov kaple. Tento útok vyděsil krále Bedřicha II. tak, že odjel do Vlčkovic (Antonín Konstantin Víták, Dějiny královského věnného města Dvora Králové nad Labem/Kronika města 2002-Přílohy: Podharť vzdálené i blízké minulosti).
     V 19. století byla kaple zasvěcena Panně Marii, Matce Ježíšově a na oltář postavena socha Panny Marie s Ježíškem. Kaple byla od roku 1948 neudržována, propadala se střecha, byly odcizeny dveře a vytlučeny okna.
     V roce 1970 rozhodl tehdejší MěNV (Městský národní výbor) o jejím zbourání. Zásluhou řeholní sestry Marty Čermákové, která opravu kaple v roce 1975 financovala, byla kaple zachráněna před zbouráním. Kapli opravil stavební mistr Karel Komárek s farníky. Marta Čermáková kapli spojila se svým řeholním společenstvím sester v Schönstattu a v červnu 1975 byl v kapli zavěšen schönstattský obraz Panny Marie Třikrát podivuhodné (MTA Mater Ter Admirabilis). Na vítězném oblouku byl nově napsán nápis: "NIC BEZ TEBE-NIC BEZ NÁS". V roce 1985 měla být kaple opět zbořena. Důvodem bylo "narovnání" silnice, která by vedla na místě kaple. Opět se o její záchranu zasloužila Marta Čermáková a nejmenovaný inženýr z MěNV.
    V roce 1991 byla kaple opět opravena Karlem Komárkem. V roce 1992 byla přestavěna věžička podle kaple Panny Marie v Schönstattu. Plán na věžičku zhotovil Zdeněk Klust. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15.8.1992 byl do kaple přinesen nový obraz a zvon s nápisem: "Maria, královno, vládni láskou v nás-Dvůr Králové nad Labem". Kapli i zvon posvětil královéhradecký biskup Karel Otčenášek při slavnostní mši. V roce 2015 byla u kaple instalována keramická křížová cesta. 

    Na cestě pod kaplí stojí křížek zv. Kudernatschův. Na čelní straně má německý nápis: "Für uns hanst Herr! Du viel ertragen. Für uns warst. Du ans Kreuz geschlagen. Lass deines Kreuzes schwere Pein. An uns doch nicht verboren sein!" (Pro nás Pane. Trpíš hodně. Byl jsi pro nás přibit na kříž. Vzal jsi na sebe těžký trest kříže. Nenecháš nás vyhostit). Dole je jméno J. Paly. 
    Na zadní straně byl nápis: Erbaut Anna Pusch im J. 1892 (postaven Annou Pušovou v roce 1892). Opravený v roce 2006 nákladem pana Daniela Lukeše. Posvěcen 15.9.2006 farářem Janem Czekalou.

    V lese (poblíž křižovatky Kocbeře-Huntířov/Vítězná) je u vodárny smírčí kříž (80 x 65 cm), na kterém je vyrytá dýka, nebo hrot kopí. K tomuto kříži se vztahuje pověst o duchu pytláka:
     "Pytlák, který za svého života lovil zvěř, byl chycen a za trest mu byly useknuty dva prsty nebo pět prstů. Tomuto místu se říkalo "U pěti prstů". Za nějaký čas pytlák zemřel a začal ve zdejším lese strašit. Z tohoto zakletí ho vysvobodil sedlák.
     Duch pytláka se zjevil sedlákovi, který se v noci vracel přes les z trhu domů, vystrašil ho a zamotal v lese. Sedlák se duchovi bránil, vytáhl krátké kopí, nebo dýku a píchal do tmy. Duch sedlákovi kopí vytrhl, zabodl ho vedle něj a sedlák omdlel. Když se probral, viděl. že má kopí zabodnuté vedle hlavy. Duch se mu znovu zjevil a řekl mu, že ho z lesa vyvede, ale sedlák mu musí slíbit, že zasype rybník, rozorá dvě cesty a na místě zjevení ducha postaví smírčí kříž. Tím zruší zakletí, duch pytláka přestane strašit a dojde věčného klidu".

Zápis ve Smolné knize města Dvora Králové: "Léta Páně 1607 na svátek svatého Valentýna (14.2.) byl v únoru vyslýchán outrpným právem zloděj a vrah Kašpar Ferle, který prozradil na sebe a svých 5 společníků , že zabili těhotnou ženu a z ní vykuchali děťátko a z něho vyňali srdéčko a všech 6 osob je syrové sežrali. Ferle a jeho společníci věřili tomu, že snědením srdce nenarozeného dítěte dostanou schopnost stát se neviditelnými. To Kašpar Ferle soudem tázán vyznal. Všech 6, on Ferle, Kašpar Trýgl, Kryštof Klampr, Jiří Kobr, Kašpar Hornis z Adršpachu a Moc Glos ze Svídnice u Trutnova oběšené odvazovali a články řetězu z popravených, které měly mít kouzelnou moc, rozprodávali.
Kašpar Ferle, usvědčen z několika násobné vraždy, byl odsouzen k trestu smrti a popraven na dvorské šibenici."
    Na památku této tragické události byl postaven tento smírčí kříž u křižovatky Dvůr Králové - Vítězná,Huntířov - Kocbeře. Na kříži je vyryta dýka nebo hrot krátkého kopí (zápis našel Martin Witkowski).  

OKOLÍ MĚSTA

Borek (ulice Na Borkách), ves mezi Dvorem Králové a Žirčí, která byla zničena v listopadu 1646 švédskou vojenskou četou. U hlavní silnice Na Borkách byla v roce 1844 postavena kaple Panny Marie Bolestné.
     Švédové zničili i Žirečskou Podstráň, kde byla vypálena i tvrz (zámek) Jana Silvara ze Silberštejna, dnes č.p.23. Kolem roku 1800 byla uprostřed obce vysazena lípa srdčitá (Tillia cordata), která má v současné době obvod 420 cm.

Choustníkovo Hradiště. Hrad založen ve 13. století Přemyslem Otakarem II. V roce 1396 se stal majitelem královský dvorní maršálek Heřman z Choustníku (v jižních Čechách), který dal zbořit starý hrad a postavit nový zv. Heřmanův Choustník. Ten byl zbořen Švédy v listopadu 1646. Poškozený a poničený hrad koupil válečník Jan Špork. Jeho syn František Antonín hrabě Špork dal hrad zrestaurovat a bydlel v něm při stavbě Kuksu.
     Hrabě po přestěhování do Kuksu dal hrad přestavět na klášter celestinek a jeho dcera Marie Eleonora Františka Kajetána Aloisie se zde stala abatyší (*13.7.1687, +29.1.1717). V roce 1738 se sestry přestěhovaly do Prahy a hrad v Choustníkově Hradišti zchátral.
Pražský klášter sester celestinek s kaplí Zvěstování Panny Marie se do roku 1782 nacházel v místech dnešní Hlavní pošty v Jindřišské ulici a byl zrušen císařem Josefem II.