Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Památky města

Dvůr Králové byl po celém obvodu obehnán hradbami, které byly postaveny v letech 1276-1318.
Hradby měly různou výšku v rozmezí (za kostelem) 5,5–9 metrů (u Šindelářské věže). Po 15-20 metrech byly zesíleny půlválcovými baštami. V roce 1785 se přestaly plnit svou obrannou funkci. Od roku 1841 byly rozebírány obyvateli města jako stavební materiál. Části hradeb s baštou se zachovaly ve Valové uličce a za kostelem. Zachovala se část Horní brány a Šindelářská věž.
     Do města se vstupovalo v hradbách čtyřmi branami s věžemi:
     Šindelářská (válcová věž) z roku 1276/1453. Výška věže 20 metrů. Do roku 1791 byl na věži orloj (hodiny). Malá část hradební zdi u věže byla zbořena v roce 1975. 
     1.3.2008 se městem prohnala vichřice Emma, která poškodila znak lva na Šindelářské věži. Ten byl sundán 6.3.2008 a odvezen k restaurování. Restaurátorské práce stály 300.000 Kč. Zpátky na Šindelářskou věž se znak vrátil 11.7.2008.
Hoření - Horní brána (hranolová věž) z roku 1316 zbořena v r. 1833-1837.
Hradišťská (válcová věž s ochozem) odbourána 1857, dobourána 1867.
Hradební (válcová věž) věž zv. Žumpa (Dolení, Dolní brána) zbořena 1856–1857, předtím se sesula.
    

Kasárna. V roce 1782 byly v Hradební ulici postaveny malé vojenské domky (kasárny) pro vojáky městské hotovosti (městské vojsko). Domky se rozpadaly, i když se do roku 1966 v některých domech bydlelo. Od 16. do 22. ledna 1967 byly zbořeny 4 domky (466-469). Poslední domky (č.4, 322, 476, 475) byly zbořeny do roku 2000. Zachován zůstal dům č. p. 477.
     Naproti němu stojí roubený dům č. p. 478, který je pravděpodobně nejstarším domem ve městě. Postavil ho soustružník Šmíd, po výstavbě kasáren zde bylo vojenské velitelství a četnická stanice. V letech 1968-1970 patřil organizaci Junák. skaut. Později byla památka v majetku Zoologické zahrady. 
    

Pranýř stojí naproti kostelu sv. Jana Křtitele. Ve středověku stál na konci ulice před hřbitovem u kostela. Tento pranýř byl nalezen při výkopových pracích v roce 1940, kdy byla odkoupena část zahrady děkanství a rozšiřovala se Husova ulice. 
     Ve středověku pranýř sloužil k trestání nepoctivých občanů města a byl místem pokuty a ponížení většinou pro ženy. Trestaná osoba byla přivázána řetězy a ponechaná na libovůli spoluobčanů, kteří ji mohli urážet, posmívat se a plivat na ni. Dalším trestem byl výprask rákoskou nebo karabáčem. Tresty pranýřováním zrušil v roce 1786 římský císař Josef II. 
     Ze 17. století se dochoval příběh o smrti paní Doroty Žirečské, manželky konšela Ježka, která zemřela na pranýři. Byla podezírána z vraždy svého zemřelého novorozence. Příběh vyprávěl 26.6.1620 v "rathúzní kostnici" městský krevní písař Samuel Žďárský:
     "O mučednické smrti Dory, manželky císařského rychtáře Václava Ježka, která na pranýři před několika lety zemřela. Její muž, velmi žárlivý člověk, podezíral svoji ženu z nevěry a způsobil, že byla právě po odbytém šestinedělí dána na pranýř. Krásné její tělo bylo zahaleno jen v krátkou, špinavou tunikou bez rukávů a byla připoutána v pase k pranýři. Také její hlava byla dlouhými pletenci vlasů přivázána k pranýři. Před ním na třínožce byl postaven železný kotlík s vodou a dlouhými naběračkami a pod ním rozdělán oheň, až se voda vařila. Šel-li kolem farizej, nebo farizejka (pokrytci), měli nabrati vařící vodu a chrstnout ji na obnažené tělo ubohé Dory. Ta ale své utrpení snášela s takovým klidem a statečností, že ani lehké ženštiny se neodvážily tohoto práva použít.
     Právě když přišel k pranýři rychtář Ježek (Dořin manžel) a konšelé Dlahoška, Topinka a Slavík, aby donutili Doru k přiznání, přihnaly se od Krkonoš mraky. Při první otázce se silně zablesklo a zahřmělo."To je má odpověď," řekla tehdy Dora. Rychtář a konšelé se zděsili a utekli. Mezitím silný mrazivý vítr přinesl sněhovou chumelenici, která nejenže uhasila oheň, ale též úplně zavála tělo Dořino.
     A než se sněhová bouře přehnala, zapomněli všichni na nebohou Doru, která zatím na pranýři zmrzla. Dořin obličej byl i v její smrti krásný, zbarven krvavými krůpějemi, když kat ukládal její zmrzlé tělo za hřbitovní zdí."
     Soudní rada Antonín Schulz k tomuto příběhu napsal:
     "Pomyslete si, že jste na hřbitově, plném keřů jalovcových, obehnaném zdí se zděným portálem. U něho pranýř. U něj jen v pranéřské zástěrce Dora Žirečská. Má hlavu copů zbavenou, skloněnou a spí. Je ubohá zavátá sněhem. Zapomněli na ni ubohou, následkem rázem přikvačivší kruté metelice. Zmrzla na pranýři. Měla být pro vraždu svého kojeňátka zaživa zahrabána a byla nevinná." (zápis podle kronikáře Pavla Janouška).
    

Radnice: První dřevěná radnice v našem městě byla na západní straně náměstí, dnes dům číslo 84. Po požáru v roce 1572 byla podle návrhu italských (vlašských) architektů Oldřicha Aostalliho de Salla (stavitel císaře Ferdinanda I.) a France (Františka) zvaného Vlach postavena budova dnešní Staré radnice v renesančním slohu. Ozdobena sgrafity.
     Na vrcholu štítu jsou hodiny, které ukazovaly staročeský čas 24 hodin. Pod nimi je letopočet 1572, který je rokem velkého požáru města a rokem stavby radnice. Uprostřed štítu je v zaskleném oválném okně kyvadlo s usměvavou tváří slunce.
     Mezi 3. a 4. oknem je replika slunečních hodin podle původních hodin z roku 1797 od Jana Engelbrechta (1726-1807 Beroun). V roce 2002 vytvořil repliku hodin podle fotografie z roku 1900 akademický sochař Jiří Kašpar. Hodiny jsou na původním místě ve výšce 5 metrů. Výška 1,9, šířka 1,8 m.
     Jan Engelbrecht (přistěhoval se v roce 1768 do Berouna) a jeho syn Antonín (*1780 Beroun) vytvořili sluneční hodiny např.: v Třeboni, v Litoměřicích, v usedlosti na Cibulce (Praha Košíře), ve Všeradicích u Berouna a v jiných obcích.
     V letech 1913-1914 byly původní sluneční hodiny zakryty fasádou a podle návrhu J. Mužíka byly mezi 2. a 3. oknem zhotoveny nové hodiny s kruhovým číselníkem o Ø 0,5 metru ve výšce 4,90 m. Mužíkovy hodiny byly na zdi radnice do 3.9.2002. (podle stránek J. Kašpara, odkaz zde).     

    Na místě Staré radnice stál dříve dům Petra zvaného Ručnikář. Nevyráběl ručníky, ale ručnice (pušky). Původně byl štít do (Kostelní, dnes Palackého) ulice na západní stranu a na jižní straně byla postavena věž, podepřená dvěma šikmými pilíři, které se dochovaly i po přestavbě. Při požáru města v roce 1790 vyhořela střecha radnice a v roce 1833 byla přestavěna se štítem do náměstí. Nad okny je po délce budovy dvouřádkový latinský nápis:  

HAEC DOMVS ODIT AMAT PVNIT CONSERVAT HONORAT
          NEQVITIAM PACEM CRIMINA IVRA PROBOS

Haec domus odit neqvitiam = (Hék domus odit nekviciam)
                             Tento dům nenávidí nepravost (špatnost),
     amat pacem = miluje mír (pokoj),
     punit crimina = (punit krimina) trestá zločiny,
     conservat iura = (konzervat jura) zachovává práva,
     honorat probos  = ctí šlechetné.
    
     Slova dávají smysl, pokud jsou čtena pod sebou (zde jsou barevně odlišena).
     Pokud je čten tento nápis v řádcích, pak v českém překladu vyjde tento nesmyslný text: "Tento dům nenávidí miluje trestá zachovává ctí špatnost mír zločiny práva šlechetné".
     Nápis dal zhotovit purkmistr František Pístecký (v úřadě 1832-1838).
     Stará radnice slouží k reprezentačním a výstavním účelům města.
    

Městská spořitelna, Česká spořitelna postavena 1909-1910 v secesním stylu. Pravé křídlo bylo přistavěno až po 1. světové válce.
    

Okresní dům ve Švehlově ulici postaven roku 1920, podle návrhu architekta Milana Babušky (*20.11.1884 Dubí u Kladna, + 17.10.1953 Praha), Prof., Ing., arch., Dr. techn.
   Architekt Babuška projektoval také Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum v Praze.
    

Mor ve Dvoře Králové byl v roce 1582 a 1599.

Mariánský sloup ve Dvoře Králové není sloupem morovým. Podle zápisu z Pamětní listiny byl sloup: "....pyramida pořízena ke cti Bohorodičky Neposkvrněné." Zhotovil ho v roce 1753 sochař Josef Procházka z Chrudimi. Celý sloup byl dokončen v roce 1754 (viz kapitola Mariánský sloup, Historie věnného města Dvora Králové a okolí).
    

Socha Záboje na kašně zhotovena v roce 1857 sochaři Františkem a Antonínem Pavlem Wagnerem. Oba bratři na ní pracovali rok. Sochu zaplatili várečníci (pivovarníci) za 1200 zl. Záboj, slovanský kníže Sámo ze 7. století, stojí na vrcholu skály, drží varyto (staročeský hudební nástroj) a opírá se o štít. U nohou mu leží český lev, který je symbolem statečnosti a vlastenectví. Ze skály prýští tři prameny u kterých jsou tyto symboly: 1. labuť–symbol čistoty. 2. had–symbol zdraví, 3. krychle–symbol stálosti a neměnnosti.
    Na skále jsou vytesána slova: Ty mluvi k nim oteckými slovy.“ (Ty promluv k nim otcovskými=rodnými slovy).
     Nákladem právovárečníků byl zaplacen i vodovod do Zábojovy kašny. Obsahoval 562 kusů trubek, délka 2750 metrů. Socha byla zhotovena ke 40. výročí nalezení RK poprvé odhalena 29.9.1857.
     Vzhledem k tomu, že v době komunismu kašna překážela prvomájovým oslavám byla 28.9.1950 přemístěna na Starý hřbitov. Na své původní místo se kašna se sochou Záboje vrátila ve dnech 15.–17.8.2005. K 735. výročí písemné zmínky o městě byla kašna znovu odhalena 9.9.2005. Přemístění zorganizoval Spolek pro záchranu sochy Záboje založený v roce 2002.
    

Hankův dům, novorenesanční budova divadla postavena v letech 1867–1874 podle návrhu architekta Josefa Zítka a Josefa Schluze. Hankův dům byl rekonstruován v roce 1904, kdy byla zhotovena nová opona. Autorem opony je Vladimír Županský (žák Vojtěcha Hynaise, *24.9.1869 Rakovník, +20.9.1928 Praha). Další rekonstrukce divadla proběhla v letech 1969–1975. V divadle účinkovaly známé osobnosti: Jan Kubelík, Ema Destinová, Václav Talich a další.
    

Náměstí Václava Hanky. 16.9.2006 bylo otevřeno nově upravené náměstí Václava Hanky. Uprostřed stojí fontána se symbolickým ztvárněním Rukopisu Královédvorského, kterou zhotovil sochař Jaroslav Černý (*11.10.1950, +13.7.2006).
    

Muzeum, Kohoutův dvůr. Zemanský dvůr (statek) postavený v letech 1736–1738 v barokním slohu. V roce 1736 požádal Ferdinand Athanasius Berger, správce Šporkova panství o zbylý materiál z dokončené budovy Děkanství na stavbu vlastního domu.
     V roce 1738 byl zhotoven reliéf sv. Floriana. Na bráně stojí sochy: sv. Jan Nepomucký, Neposkvrněné Početí (Immaculata) Panny Marie a sv. Athanasius. V roce 1849 zakoupil statek Alois Kohout, který zde vybudoval byty. Podle něho dostal statek svůj název. V roce 1969 bylo radou města rozhodnuto zakoupit dům pro účely muzea. V letech 1972–1975 proběhla rekonstrukce a 7.11.1975 bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. V roce 1998 byl zrekonstruován špýchar. Exteriér muzea opraven 2013.

 

Městská knihovna Slavoj. Knihovna dostala svůj název podle bájmého pěvce Slavoje, jedné z postav písně Záboj z Rukopisu královédvorského. Slavoj byl švagr a rádce knížete Sáma. První z jeho dvanácti žen byla Slavojova sestra Květa.
     V roce 1844 se dohodli vážení pánové v čele s římskokatolickým děkanem Františkem Ulrichem o založení knihovny pod názvem: "Česká kněhárna měssťanstwa králowského wěnného města Dwora Králowé". Slavnostní zápis o otevření knihovny 2.4.1845 podepsal děkan Ulrich, magistrátní úředník Josef Pelikán a školní dozorce Josef Röhrich. Poslední zápis o činnosti knihovny je  z roku 1860. V současné době je tato knihovna uložena v archivu v Trutnově. V roce 1880 vznikl Výbor knihovnického spolku pod vedením Františka Klazara.
     7.11.1880 spolek zahájil činnost pod názvem "Literární a čtenářský spolek Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem". Knihovna byla otevřena 2.10.1881. Knihovna byla původně umístěna v Hankově domě, pak přestěhována do budovy Sokolovny (kino Svět). Na začátku 20. století byla knihovna v hotelu Šmíd (později Regina, dnes ZUŠ), v hasičské zbrojnici u kostela (od roku 2010 prodejna a Jazyková škola), později přemísťována v několika domech a ve škole na (Zábojově) náměstí (MÚ), v letech 1919-1935 v Hankově domě. Nakonec byla umístěna do Mayerovy továrny v Tylově ulici, kde je dodnes.
     V letech 1995-1996 byla knihovna zrekonstruována a 14.7.1996 Městská rada schválila používání původního názvu Městská knihovna Slavoj.

 

Grandhotel U Dobášů, č. 22 v Havlíčkově ulici. Secesní dvoupatrový dům z roku 1901, vyzdobený štukovými reliéfy od sochaře Viléma Amorta, jeho signatura je zčásti vidět na poškozené fasádě: (Vilém A)mort PRAHA.
     Na domě je reliéf opilého bůžka Bakcha s miskou vína. Nad ním jsou dva letopočty: 1872, 1907. V druhém patře je žena s kalichem, do kterého teče víno z listu ve štítu. Uprostřed domu jsou dva putti (andílci), kteří nesou zrcadlo s nápisem: U Jiránků.
     Původně zde byla postavena vinárna pana Ivana Dobáše (+1898). Po jeho smrti vinárnu provozovala jeho manželka. Měli dva syny: Ivana a Jaroslava. V roce 1902 převzal vinárnu starší syn Ivan, který na místě původního domku postavil hotel nazvaný Grandhotel. Jaroslav si zařídil na náměstí Lidové knihkupectví.
     Hotel během tří let zkrachoval a byl prodán v dražbě. Novým majitelem hotelu se stal pan Jiránek, který si dal své příjmení zhotovit na fasádu, ale v roce 1907 poměrně mladý zemřel. Ivan Dobáš si pronajal v Praze různé restaurace. Za 1. světové války byl odveden na frontu a po návratu těžce nemocný zemřel 1920.
     25 obyvatel města vytvořilo společnost k odkoupení hotelu, aby zůstal Čechům a nekoupil ho Němci. V roce 1915 zde zpíval Karel Hašler. V roce 1939 byla v hotelu služebna královéhradeckého gestapa. 3.5.1958 byl dům prohlášen za chráněnou kulturní památku. V roce 1947 se stal majetkem podniku Juta a do roku 1989 zde byl internát.

 

Židovská hvězda na místě vchodu synagogy. V roce 1850 přišlo několik židovských rodin z Velké Bukoviny u Chvalkovic do Dvora Králové. V roce 1890 si postavili synagogu v novorománském slohu podle architekta Stanislava Franzena z Prahy. Synagoga ve tvaru řeckého kříže byla za rok dostavěna a vysvěcena.
     V letech 1924-1928 byl v královédvorské synagoze rabínem Gustav Sicher (narozen 14. elulu 5640/21.8.1880 Klatovy, zemřel 14. tišri 5721/5.10.1960 Praha). Rabín Sicher vystudoval gymnázium v Klatovech, pak rabínský seminář ve Vídni a filosofii na Universitě Karlově u profesora Tomáše Masaryka (1850-1937). V roce 1905 byl rabínem v Innsbrucku, 1.4.1906-1928 rabínem v Náchodě, 1928-1939 rabínem na Královských Vinohradech v Praze. V letech 1939-1946 v Jeruzalémě (Izrael), kam emigroval s manželkou Elsou a svou rodinou. Po návratu do ČSR byl v letech 1947-1960 vrchním zemským rabínem v Praze. Po své smrti byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech.
     Synagoga měla být převedena městskou radou do majetku města, které v ní chtělo udělat obrazárnu. Jednání trvala od 15.1.1940 do dubna 1940. V roce 1941 nařídil zastupující říšský protektor R. Heydrich uzavřít všechny veřejné židovské objekty. Synagoga přečkala 2. světovou válku, ze které se vrátilo málo židovských občanů našeho města a synagoga přestala sloužit k bohoslužbám. O synagogu se přihlásil Městský národní výbor v roce 1950 za účelem demolice, kvůli nové silnici. Do doby demolice byla židovskou obcí pronajata 1.5.1950-14.10.1964 podniku JUTA, který zde uložil svůj archiv. V srpnu 1965 byla synagoga předána Městskému národnímu výboru, který i přes protesty občanů města, začal synagogu bourat. Synagoga byla bourána od října 1965 do 28.1.1966 z důvodu stavby nové silnice. Toto zbourání židovské synagogy mělo zahájit i bourání křesťanských kostelů ve Dvoře Králové a tím likvidaci náboženských památek ve městě. Finanční náklady na zbourání synagogy byly 146.000,- Kčs. Její oprava byla propočítána na 150.000,-Kčs.     
     Posvátná Tóra ze synagogy ve Dvoře Králové se dostala od města New Jersey v USA, kde je uložena v synagoze. Proto se židé z New Jersey rozhodli postavit památník na místě synagogy ve Dvoře Králové. Zásluhou emeritního rabína Normana Patze (*1968/5728-5729/, rabínem 1969-2006/5729-5766) z New Jersey byla 8.11.2007 na místě vchodu zbourané synagogy postavena židovská hvězda. Návrh vypracoval sochař Jaroslav Černý, plastiku z mrákotínské žuly zhotovil jeho syn Ota Černý.        
     Slavnostní zasvěcení Davidovy hvězdy se konalo v sobotu (pro židy sváteční den) 16.2.2008 (10. adar 5768) za účasti rabína Normana Patze, několika židů z New Jersey, starosty města Daniela Lukeše, katolického faráře Jana Czekały, husitského faráře Jana Votavy, evangelického pastora Vojena Syrovátky, zástupkyně amerického velvyslanectví v Praze a občanů města. Junáci, skautky a žáci ZŠ Schulzovy sady na úvod zazpívali státní hymnu České republiky KDE DOMOV MŮJ..., USA (Spojených států amerických) THE STAR-SPANGLED BANNER: O SAY, CAN YOU SEE..., a Státu Izrael HATIKWA: KOL OD BA-LEVAV. V rabínově projevu byla zmíněna historie královédvorských Židů a svitku Tóry z královédvorské synagogy, která se dostala do New Jersey v USA.   

 

Památník Odboje postaven padlým hrdinům z 1. světové války, která trvala 4 roky a padlo v ní 10 milionů vojáků. Podepsáním mírové smlouvy 11.11.1918 byla válka ukončena. Tento den se stal Dnem veteránů.
    Památník Odboje byl postaven ze sbírky královédvorské Jednoty československých legionářů podle architekta Viléma Kvasničky (1885-1969). Sousoší vytvořili sochaři Jaroslav Horejc (1886-1983) z Prahy a František Bílek (1872-1941) z Hořic. Odhalen 17.9.1922. V červenci 1940 byl pomník na příkaz královéhradeckého Oberlandrátu z náměstí odstraněn a vrácen v roce 1945. Znovu odhalen 28.10.1945.
    Pomník znázorňuje Matku Vlast, která zachytává syna–bojovníka za svobodu. Jsou zde znázorněna tři bojiště: Zborov, Piava, Terron, a vznik Československa. Na jižní a severní straně 26.6.1932 byla do schránek uložena prsť (hlína) z bojišť. V první schránce je PRSŤ OD ZBOROVA A ZE SLOVENSKA. Ve druhé je PRSŤ OD TERRONU A DOSS ALTA (vrchol 703 m n.m. v italských Alpách).
    
    Na podstavci jsou čtyři reliéfy:
      Na západní straně (ke gymnáziu) je znázorněn italský legionář v bitvě u Piavy. Na hlavě má klobouk a v pravé ruce drží pušku. Prodírá se vlnami rozbouřené řeky Piavy a za ním se tyčí vrcholy Alp. Vedle něho je první část nápisu: ZE SVATÉ OBĚTI MRTVÝCH HRDINŮ.
     Na jižní straně je francouzský legionář v bitvě u Terronu. Na hlavě má přilbu, v ruce drží granát a v kouři postupuje dopředu. Z JICH KRVE ŽIVOT NOVÝ.
     Na východní straně v průčelí podstavce je stojící voják se zaťatou pravou rukou. V levé drží prapor se státním znakem. V pozadí jsou domky, nad kterými vychází slunce. OD VĚKŮ DO VĚKŮ MOCNĚ VZRŮSTEJ.  
      Na severní straně (ke kinu Svět) je ruský leigonář v bitvě u Zborova. Překračuje náspy, na kterých vlají československé prapory. V rukou drží obrácenou zbraň a bije německé nepřátele. NÁRODU SVOBODNÉMU.

    Celý nápis na horní římse je od básníka a legionáře Rudolfa Medka: "Ze svaté oběti mrtvých hrdinů, z jich krve život nový od věků do věků vzrůstej národu svobodnému."
     
      Jeden ze známých legionářů, i když nepocházel ze Dvora Králobé, byl Rudolf Medek z Hradce Králové.
   Rudolf Medek (*8.1.1890 Hradec Králové, +22.8.1940 Praha). Básník, učitel a voják. Otec Václav Medek byl obuvník, matka Marie roz. Špatenková. Měli sedm dětí. Rudolf vystudoval učitelský ústav a v letech 1909-1914 učil na základních školách.
    V roce 1914 narukoval na ruskou frontu a na Vánoce 1915 přešel k Rusům. Po bitvě u Zborova doprovázel T.G.Masaryka na cestách po Rusku. V roce 1919 byl povýšen na plukovníka a v roce 1931 na brigádního generála. V letech 1920-1929 byl ředitelem Panátníku národního osvobození.
    Jeho manželkou byla Eva (1895-1953), dcera malíře Antonína Slavíčka (1870-1910). Její matka Bohumila (Mila Slavíčková, 1876-1962) se po tragické smrti manžela Antonína provdala za Herberta Masaryka (1880-1915, syn prezidenta TGM). Rudolf a Eva měli tři děti: Eva (1921-1924), Ivan (1925-2010), novinář a Mikuláš (1926-1974) malíř.
    Rudolf Medek byl pohřben na Olšanských hřbitovech. 

 

Náměstí Republiky za kostelem sv. Jana Křtitele vzniklo zbouráním továrny v roce 1936. Bylo sem přemístěno sousoší (oratorium) sv. Jana Nepomuckého z roku 1730.

 

Pomník Tomáše Garrigua Masaryka v Podharti (původně Česká Podharť). 22.7.1923 se rozhodli obyvatelé České Podhartě postavit pomník prezidenta Masaryka.
     V hostinci u Rousků byl 7.10.1923 zvolen Výbor pro postavení pomníku a předsedou se stal Antonín Jirásek. Návrh vytvořil žák J. V. Myslbeka Josef Pelikán a profesor průmyslové školy v Praze sochař Josef Pekárek. Bustu vytvořil akademický sochař Václav Wagner (1897-1944, prasynovec Antonína Pavla Wagnera 1834-1895). Podstavec zhotovil kameník Josef Bárta. Práce na pomníku stály 18.000 korun.
     ´Do základů pomníku byla uložena listina se jmény obyvatel Podhartě padlých za 1. světové války a 50 podpisů členů výboru. Byl to první a jediný pomník prezidentu Masarykovi ve Dvoře Králové a první po Praze´(kronikář a historik Tomáš Halík).
     Slavnostní odhalení se uskutečnilo 22.6.1924 za účasti ministra sociální péče (1921-1925) Gustava Habermana (1864-1932, ministr školství a osvěty 1918-1920). 29.7.1940 byl pomník odstraněn na základě výměru Okresního úřadu, jako připomínka samostatnosti a demokracie, a uložen v lomu. Busta T.G. Masaryka byla uschována v obecním dvoře.
     Pomník opět postaven 20.8.1945 na náklady města. Poškozen v noci na 23.3.1953 "neznámými pachateli" pobídnutými členy KSČ. 24.3.1953 byla busta opět uschována, pomník odstraněn, rozbit a použit na stavbu silnice. Vandalové nebyli nikdy vypátráni.
     V den svátku samostatného Československa 28.10.1968 byl pomník opět odhalen. Bustu opravil sochař Antonín Wagner (bratr Václava Wagnera) a nový pomník vytvořilo kamenosochařství města. Při začínající "normalizaci" v roce 1970 busta prezidenta opět uschována. Pomník opět odstraněn a odvezen v říjnu 1972 do skladu Technických služeb, později tajně odvezen do depozitáře muzea v Kohoutově dvoře.
     Busta byla v roce 1990 opravena sochaři Jaroslavem Černým a Františkem Rudou, kteří vytvořili nový pomník. Na postavení pomníku vybrali peníze obyvatelé města. Do základů pomníku byla vložena nová schránka s historickými i dobovými dokumenty. V den 66. výročí prvního odhalení pomníku, byl pomník s bustou prezidenta T. G. Masaryka 22.6.1990 opět odhalen starostou Ing. Radomilem Kačerovským za účasti občanů města. Čestnou stráž stáli junáci a skautky z obnoveného 3. oddílu skautů. Vedle pomníku zasadili skauti 3. oddílu dvě lípy.
     Kronikář Tomáš Halík napsal v roce 1923, že: "usnesli se občané České Podharti vybudovat pomník Osvoboditeli naší vlasti milé a prvnímu všem spravedlivě vládnoucímu presidentovi. Občané podhartští postavili prvnímu presidentovi našeho samostatného státu na důkaz uznání jeho nesmrtelného díla, na důkaz vděku, že provedl osvobození naše a že určil slavné dráhy budoucím." Na přední  straně pomníku byl nápis: "NAŠEMU PRVNÍMU PRESIDENTU Dr. T.G.MASARYKOVI, OSVOBODITELI VLASTI", pod nápisem byl československý znak. Na zadní straně byl nápis: "Všem místním obětem války 1914-1918".

 

m.-jan-hus--verdek--2015.jpgSocha mistra Jana Husa v zahradě školky ve Verdeku. Sochu vytvořil m.-jan-hus--detail.jpgv roce 1922 sochař František Bílek *6.11.1872 Chýnov u Tábora, +13.10.1941 Chýnov (nápis se jménem sochaře a data jsou u pravé nohy Jana Husa) na návrh sochaře Antonína Máry (*22.6.1877 Praha, +27.6.1946 Praha). Sochu dala v roce 1923 postavit Církev československá husitská jako památník padlým v 1. světové válce. Na čelní straně podstavce je citát Jana Husa: "Milujte se / a pravdy každému / přejte." Na stranách podstavce je 13 jmen mužů z Verdeka padlých za 1. světové války: (7 z pravé strany) BRDIČKA JAROSLAV, HORÁČEK EMANUEL, HORÁČEK EMIL, JOSÍFKO KAREL, MUNZAR JAROSLAV, MULLER EMANUEL, KRULÍK JAN; (6 z levé strany).
     Pomník byl odhalen 3.6.1923. Na Královédvorsku je to jediná socha mistra Jana Husa na veřejném prostranství. 

 

Hřbitov

U kostela sv. Jana Křtitele byl hřbitov, který společně se hřbitovem u kostela Povýšení Svatého Kříže (kostelíček), byl zrušen v roce 1832.
      V tomto roce zasáhla naše město cholera, která si vyžádala 215 obětí. Tyto oběti byly pohřbeny na hřbitově (dnes zrušený Starý hřbitov 1831-1950) založeném v roce 1831 v České Podharti. Na tomto hřbitově byli pohřbeni i zemřelí z prusko-rakouské války v roce 1866. V roce 1867 byla přikoupena severní část (dnes dopravní hřiště).
     Tento hřbitov později nedostačoval. Poslední pohřeb se uskutečnil v roce 1922. Hřbitov byl zrušen v roce 1950 a nazván Sady míru.

     Nový hřbitov byl založen v roce 1921 v lese v Nové Podharti mezi ulicemi Nová Tyršova a Krkonošská ulice.
     Je na něm pohřbeno mnoho osobností města Dvora Králové. Mezi nimi hudebník Rudolf Antonín Dvorský (*24.3.1899 DK, +2.8.1966 Praha), hudební skladatel Jan Zdeněk Bartoš (*4.6.1908 DK, +1.6.1981 Praha) a další.
     V roce 1945 zde bylo v horní části hřbitova pohřbeno 7 Rusů nebo Ukrajinců (možných příslušníků ROA-Ruská osvobozenecká armáda) zajatých Sověty v německé armádě:
   Andrej Tortov z Nikopolu (SSSR) *28.8.1894, + 5.7.1945, válečný zajatec.
   Ochromij Greborij z Nikopolu *30.9.1897, +30.5.1945 nemocnice.
   Vasil Stěpkin z Dněprovsku, *11.9.1907, +4.5.1945 lazaret, legionář.
   Semen Gričenko, *5.12.1896, +11.5.1945 lazaret, dělník.
   Filipp Micholski ze Saporoše, *25.11.1891, +5.5.1945, zemědělec.
   Alexej Ševčenko z Nikopolu, *17.3.1908, +5.5.1945.
   Kazimir Pugač +1945.
     S padlými občany našeho města v roce byl na vojenském hřbitově pohřben člen 2. oddílu Junáka Dvůr Králové skaut Vladimír Vejr, který padl u školy 5. května. Pomník zde má sovětský major Žegulski, který zahynul na následky nehody na motocyklu.
     Náhrobky má 12 zemřelých občanů, ostatní jsou napsáni na velké pamětní desce. 

  

Židovský hřbitov
      byl založen Židy ve Dvoře Králové v roce 1883. Po 2. světové válce se začal rozpadat a v roce 1960 byl rozbořen. Byla zbourána smuteční síň, hřbitovní zeď a zlikvidovány náhrobky. Místo hřbitova vznikl malý parčík, ve kterém zůstalo zachováno několik náhrobků.

 

Zajímavosti:
    

Sochy surikat instalovány na kruhovém objezdu u Lázní 10.7.2013. Před Vánoci (asi 20.12.) 2016 byla jedna z figur surikat ukradena. Škoda 6.000 Kč. V červnu 2018 byla umístěna nová kopie ukradené figury.  

Sochy supů a zuborožce na stromě instalovány na kruhovém objezdu u mostu 16.10.2014. Pod strom se supy byl 28.11.2014 umístěn dřevěný lev.

 

Kruhový objezd u Oční školy 9.7.-18.11.2018.

Socha nosorožce Súdána instalována na kruhovém objezdu u Oční školy 15.7.2019. Dva díly sochy z pískovce vytvořil kameník Jan Brož a kovový střed zhotovil umělecký kovář Pavel Vágner. 

 

 

OKOLÍ MĚSTA

Borek (ulice Na Borkách), ves mezi Dvorem Králové a Žirčí. Zničena v listopadu 1646 švédskou vojenskou četou. Švédové zničili i Žirečskou Podstráň, kde byla vypálena i tvrz (zámek), dnes č.p.23.
     Na Borkách byla v roce 1844 postavena kaple Panny Marie Bolestné.

Choustníkovo Hradiště. Hrad založen ve 13. století Přemyslem Otakarem II. V roce 1396 se stal majitelem královský dvorní maršálek Heřman z Choustníku (v jižních Čechách). Dal zbořit starý hrad a postavit nový zv. Heřmanův Choustník. Ten byl zbořen Švédy v listopadu 1646. Poškozený a poničený hrad koupil Jan Špork. Jeho syn František Antonín hrabě Špork dal hrad zrestaurovat a bydlel v něm při stavbě Kuksu.
     Později dal hrad přestavět na klášter celestinek a jeho dcera Marie Eleonora Františka Kajetána Aloisie se zde stala abatyší (*13.7.1687, +29.1.1717). V roce 1738 se sestry přestěhovaly do Prahy a hrad zchátral. Pražský klášter s kaplí Zvěstování Panny Marie se do roku 1782 nacházel v místech dnešní Hlavní pošty. Klášter byl zrušen císařem Josefem II.