Okolí města Dvora Králové
Choustníkovo Hradiště
V roce 1316 je obec poprvé zapsána v zástavním právu pana Půty I. z Turgova za manství (vojenskou pomoc) českému králi Janu Lucemburskému. V (Choustníkově) Hradišti přestavěl Půta původní hradiště nebo malý hrad.
Sídlem rodu pánů z Turgova byl hrad ve městě Torgau v Sasku-Anhaltsku. Půta I. pocházel ze saské Míšně. Do Čech přišel s Janem Lucemburským.
Půta II. z Turgova (Puotha de Turgowecz, Puotha de Gradiscze) byl v letech 1388-1394 soudcem zemského soudu. V letech 1316-1396 Půtové vlastnili rozsáhlé statky na trutnovsku (Dvůr Králové, Hostinné) a jičínsku (Miletín, Bradlec, Železnice, Radim). Hlavním sídlem Půty II. se stalo (Choustníkovo) Hradiště. V roce 1382 prodal Hradiště Krušinům z Lichtenburka.
Půtové byli věrnými služebníky českého krále Jana Lucemburského, Karla IV. i Václava IV.
Karel IV. jmenoval Půty za své rádce a dal jim úřady u královského dvora. Bratr Půty I. Henslin byl zemským soudcem. Za Václava IV. je na královském dvoře Půtův syn Jan, kterým rod vymřel v roce 1400. Od roku 1382 byli majiteli panství a hradu Jan a Václav Krušina z Lichtenburka, kteří ho prodali ve 14. století Heřmanovi pánovi z Choustníka (u Tábora) a Hradiště dostalo jeho jméno. V letech 1398 - 1402 byl Heřman nejvyšším komorníkem krále Václava IV. Heřmanův bratr Beneš (1370-1410) byl nejvyšším písařem a královským hejtmanem ve Slezsku. Beneševou smrtí rod pánů z Choustníka vymřel.
Znakem pánů z Choustníka byl zlatý žebřík na modrém štítu. Ten dostal do erbu pán z Choustníku od krále Vladislava I. v roce 1158 za odměnu při dobytí italského Milána. Údajně pán z Choustníku jako první přelezl po žebříku hradby města Milána.
V roce 1485 dostal panství Choustníkovo Hradiště do zástavy Hanuš rytíř z Schelndorfu a Hornšperka. V 16. století získal panství rod Švamberků. Od nich je zakoupil v roce 1623 vévoda Albrecht z Valdštejna (1583-1634). Krátce po zakoupení prodal panství Janu Rudolfovi hraběti Trčkovi.
Po smrti jeho syna Adama Erdmana hraběte Trčky (1599-1634) převzal panství císař Ferdinand II., který ho v roce 1636 za odměnu daroval Františkovi hraběti z Ulfelda (Dánsko). V roce 1645 dobyli Choutníkovo Hradiště Švédové. Hrabě z Ulfelda přešel ke Švédům a panství převzal jeho bratr Corfitz (Korfic) hrabě z Ulfelda (1606-1664).
V 17. století panství koupil generál Jan Špork (*6.1.1600 Schöning ve Vestfálsku). Opravil hrad a bydlel v něm až do konce svého života. Zemřel 6.8.1679 v Heřmanově Městci. Jeho syn František Antonín hrabě Špork přebudoval hrad na klášter celestinek, které zde pobývaly až do roku 1739.
V 18. a 19. století se z hradu stala zřícenina.
Kostel Povýšení Svatého Kříže byl postaven dřevěný v 16. století, v 17. století byl postaven kamenný. V letech 1760-1770 byl vystavěn současný kostel v barokním slohu. Stavbu financoval Jan František Kristián hrabě Swéerts-Špork (1729-1802). Syn Františka Karla Rudolfa hraběte Swéertse (1688-1758), adoptivního syna hraběte F.A.Šporka, a jeho manželky Anny Kateřiny hraběnky Šporkové (1689-1754). 14.10.1770 kostel vysvětil pomocný královéhradecký biskup Matouš František hrabě Chorinský baron z Ledské.
V kostele Povýšení Svatého Kříže je hrobka hradišťských kněží a sester celestýnek z kláštera na hradě.
Fara byla postavena v roce 1731.
Pochod smrti.
19. a 20.2.1945 šli vězni z koncentračního tábora Gross Rosen (dnes Rógoznica u Walbrzychu) do Jaroměře. V lese nad Choustníkovým Hradištěm (směr Trutnov) byli vyčleněni vězni, kteří nebyli schopni dalšího pochodu a zastřeleni. Zde byli zahrabáni bez důstojného pohřbu a poct.
22. a 23.9. byli zemřelí exhumováni. 23.9.1945 se na novém hřbitově v Choustníkově Hradišti konal pohřeb 145 obětí pochodu smrti. Pomník tvoří sedmimetrový monolit, na kterém je trnová koruna. Odhalen 31.8.1952.
V roce 1950 byl titul městys zakázán Komunistickou stranou a obec se stala vesnicí. 9.5.2022 byl rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny ing. Markéty Pekarové Adamové obci Choustníkovo Hradiště vrácen status a titul městyse, kterým byl od roku 1500. Oslavy vrácení titulu městyse se konaly v sobotu 13.8.2022, při kterých královédvorský farář Petr Stejskal posvětil vlajku a znak městyse Choustníkova Hradiště.
Zátluky
V roce 1396 je uveden Čeněk ze Zátluk, majitel panství, který dal v Zátlukách postavit tvrz. Tvrz byla pravděpodobně zničena za husitských válek nebo za vlády Jiřího z Poděbrad. Kolem tvrze vznikla vesnice Zátluky. V roce 1496 je v Zemských deskách uvedena pustá tvrz a hospodářský dvůr Zátluky, patřící k panství Ples. V roce 1521 patří lesy k panství Velký Vřešťov.
Tvrz byla postavena na poloostrově u velkého rybníka a dochovala se z ní malá kamenná zídka. Na zídce byl v padesátých letech 20. století postaven altán, který se nedochoval. V roce 2010 byl postaven nový altán.
Na Zátlukách se nacházejí tři rybníky. Do většího Zátluckého rybníka umístil Karel Jaromír Erben vodníka ze sbírky Kytice. Po stranách rybníků vedou dvě silnice Bílá Třemešná - Doubravice a Bílá Třemešná - Dehtov - Doubravice. Tato silnice byla nazývána Císařská cesta a byla vybudována v letech 1756-1763, v době sedmileté války Rakouska s Pruskem. V letech 1787-1798 byl majitelem rod Kotulínských. V roce 1804 koupil zátlucké panství František Czeczinkar rytíř z Birnitz a na Poličanech. V roce 1873 panství koupila Rosa kněžna z Hohenlohe a z Groy, která ho prodala v roce 1911 rodině Vlachů u Chlumce. Vlachovi prodali zátlucké panství městu Dvůr Králové v roce 1913.
Horní Brusnice
Kostel sv. Mikuláše, biskupa.
Životopis sochaře Johanna Kuhna:
Dědeček Josef byl tkadlec v domku č.66 a babička Anna rozená Pfaff/ová pocházela z tkalcovského domu č. 133. Děda se stal faktorem bavlněných tkanin, které přinášely větší zisk. Za ušetřené peníze zakoupil s babičkou statek "Na kopečku" č. 22. Zde s nimi bydel syn Johann (1831-1911), v roce 1857 se oženil s Josefou roz. Bergerovou (1836-1865) z Mosteckých lázní. Manželům Kuhnovým se 1.1.1863 narodil syn Johann.
Za dva roky zemřela jeho matka Josefa, a otec se za rok znovu oženil s Terezií roz. Wanka/ová (1841-1908) z domu č. 43. Spolu měli 4 děti: syn Josef (*1869) a 3 sestry. Statek připadl mladšímu Josefovi a Johann byl vyplacen rodiči.
Za peníze si koupil dům č. 21, kde si zařídil sochařskou dílnu. V roce 1885 se oženil s Annou roz. Vonkovou (1862-1917) z Dolního Dehtova. Manželé měli 4 děti: Josef (1887-1888), ThDr. František Xaverský (*1888-1932 Horní Brusnice), Marie (1892-1975 Wallenfels, Bavorsko), Anna (1894-1920).
Sochař Johann Kuhn vytvořil mnoho známých soch a reliéfů, +15.4.1899 na tuberkulózu (silikózu).