Odpustkové oratorium
stojí na náměstí Republiky. Zhotovil ho sochař Severin Tischler (1705-1743, autor reliéfu na Děkanství https://svjankrtitel.estranky.cz/clanky/dekanstvi--seznam-knezi.html) ve spolupráci se sochařem Františkem Josefem Seitelem (Seitl). Autorství bylo dříve připisované Josefu Procházkovi (autor Mariánského sloupu), nebo Josefu Františku Pacákovi (autor dvou andělů, v roce 1730 k oslavě 1. výročí svatořečení Jana Nepomuckého. Původně bylo postaveno na místě dnešní křižovatky u náměstí Odboje. V roce 1892 bylo přestěhováno do ulice Rooseweltovy, odkud bylo přeneseno v roce 1956 na své současné místo za kostelem sv. Jana Křtitele.
Odpustkové oratorium (orare = modlit se) je modlitební místo. Věřící člověk se zde pomodlil, litoval svých vin a poprosil, aby mu byly odpuštěny.
Na vrcholu trojbokého sloupu je sousoší klečícího sv. Jana Nepomuckého s dvěma anděly. Horní část zdobí sošky malých andílků. V dolní části sloupu je kartuš s reliéfem Panny Marie Královédvorské.
Sv. Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345. Po studiích a vysvěcení na kněze se stal později generálním vikářem pražské arcidiecése. Podle životopisu byl zpovědníkem královny Žofie, manželky krále Václava IV. Protože hájil práva církve proti králově zvůli, dal ho 20.3.1393 Václav IV. shodit z Karlova mostu do Vltavy.
31.5.1721 byl blahořečen. Po prozkoumání jeho ostatků byl Jan z Nepomuku 19.3.1729 svatořečen. Jako jediný český světec je známý po celém světě. Je hlavním patronem Čech. Svátek v církevním kalendáři 16.5.
Okolo oratoria jsou tři podstavce se sochami sv. Šimona Kananejského zv. Horlivec (Zelóta), sv. Judy Tadeáše a sv. Barbory. Sv. Šimon se opírá o kyj a v ruce drží sekeru. Sv. Juda Tadeáš byl Ježíšův bratranec, v pravé ruce drží kyj a v levé reliéf s tváří Ježíše. Sv. Barbora drží v levé ruce kalich (zde pouze dolní polovinu), pravou se opírá o věž.
Svatý Šimon Kananejský žil v 1. století a byl Ježíšovým apoštolem. Patřil k nacionalistickému hnutí zelótů - horlivců, oddaných sloužit Bohu a Jeho zákonu. O Šimonově životě je málo zpráv a podle tradice byl společně s apoštolem Judou Tadeášem v Egyptě, v Arménii a v Persii, kde byli oba umučeni ve městě Sufiana (Siana), nebo ve městě Edessa.
Sv. Šimon byl ukřižován a na kříži rozřezán pilou. Podle jiného podání byl ubit kyjem a sťat sekerou. Jeho ostatky byly později převezeny do Říma a uloženy ve svatopetrském velechrámu v Římě. Svátek v církevním kalendáři 28.10.
Svatý Juda Tadeáš žil v 1. století. Byl Kristovým apoštolem. Autor jednoho listu v Novém zákoně, který napsal asi v roce 65. Podle tradice měl dvě jména. V evangeliu sv. Matouše a sv. Marka je jmenován jako Tadeáš Lebeus, u sv. Lukáše je napsán jako Juda Jakubův. Syn Kleofáše – Alfea a Marie, bratr sv. Jakuba Mladšího. Ježíšův příbuzný (pravděpodobně bratranec).
Znázorňuje se s obrazem Ježíšova obličeje (stejné znázornění jako na Veroničině roušce). Z této tradice vznikla legenda, že došel jako misionář k edesskému králi Abgarovi (v Edesse bylo uchováváno Ježíšovo pohřební plátno, které se později dostalo do Turína). Umučen společně se sv. Šimonem Horlivcem Kananejským, ubit kyjem. Ostatky jsou uloženy ve svatopetrském velechrámu v Římě. Svátek v církevním kalendáři 28.10.
Svatá Barbora, princezna z Nikomedie. Žila na přelomu 3. a 4. století, zemřela 237/306 v Nikomedii (Nikaj, Nicej, Iznik, Izmid, Izmit v Turecku). Scházela se s křesťany. Její otec pohan Dioscuros zjistil, že se dcera zúčastní křesťanských shromáždění a tak ji dal před svým odjezdem na dlouhou cestu uzavřít do obytné věže s dvěma okny, aby nepoznala křesťanskou víru. Ona se dala pokřtít a ve věži si nechala udělat k dvěma oknům ještě jedno, aby si připomínala Nejsvětější Trojici – Boha.
Barbořin otec se po svém návratu dověděl, že se stala křesťankou a obžaloval ji u prefekta. Barboře se podařilo uprchnout ke skále, která podle legendy se sama otevřela a schovala ji. Byla prozrazena pastýřem a mučena. Po krutém zbičování se jí v noci zjevil Kristus a zahojil její rány. Druhý den ji dal místodržitel pálit pochodněmi, uříznout ji prsa a bít kyjem. Sťata mečem od vlastního otce. Ve chvíli Barbořiny popravy sjel z nebe blesk a otce Dioscura zabil.
Sv. Barbora patří mezi 14 sv. Pomocníků. 3.12. večer před svátkem chodily ve dvojici nebo ve trojici po vesnici „Barborky“, bíle oděné postavy, které rozdávaly jablka a ořechy, nepořádným hospodyním vymetaly kamna. Později si děti dávaly za okno obuv nebo ponožku, kam jim v noci sv. Barbora něco nadělila. Protože děti nebyly celý rok úplně hodné, objevilo se mezi sladkými dárky také kus dřeva, uhlí nebo shnilá brambora. 4.12. na svátek svaté Barbory si svobodné dívky utrhly větvičku z třešně nebo zlatého deště a dávaly ji do vázy, jestliže vykvetla na Štědrý den, měly se do roka vdát.
V Čechách je sv. Barboře zasvěcen velký gotický chrám (katedrálního typu) v Kutné Hoře. Svátek má 4.12.