Odpustkové oratorium
postaveno na náměstí Republiky. Zhotovil ho v roce 1730 k 1. výročí svatořečení Jana Nepomuckého sochař Severin Tischler (1705-1743, autor reliéfu na Děkanství https://svjankrtitel.estranky.cz/clanky/dekanstvi--seznam-knezi.html) ve spolupráci se sochařem Františkem Josefem Seitlem. Autorství bylo dříve připisované Josefu Procházkovi (autor Mariánského sloupu), nebo Josefu Františku Pacákovi (autor kříže a dvou andělů v kostele).
Původně bylo postaveno na místě dnešní křižovatky u náměstí Odboje. V roce 1892 bylo přestěhováno do ulice Rooseweltovy, odkud bylo přeneseno v roce 1956 na své současné místo za kostelem sv. Jana Křtitele.
Odpustkové oratorium (orare=modlit se) je modlitební místo.
Na vrcholu trojbokého sloupu je sousoší klečícího sv. Jana Nepomuckého s dvěma anděly. Horní část zdobí sošky malých andílků. V dolní části sloupu je kartuš s reliéfem Panny Marie Královédvorské.
Sv. Jan Nepomucký (Jan z Pomuku, Jan z Nepomuku) se narodil roku 1345. Po studiích a vysvěcení na kněze se stal později generálním vikářem pražské arcidiecéze. Podle životopisu byl zpovědníkem královny Žofie, manželky krále Václava IV. Protože hájil práva církve proti králově zvůli, dal ho Václav IV. umučit a 20.3.1393 shodit z Karlova mostu do Vltavy.
31.5.1721 byl blahořečen a 19.3.1729 svatořečen. Jako jediný český světec je známý po celém světě. Je hlavním patronem Čech. Svátek v církevním kalendáři 16.5.
Okolo oratoria jsou tři sochy na podstavcích: sv. Šimon, opírá se o kyj a levou rukou drží sekeru; sv. Juda Tadeáš v pravé ruce drží kyj a v levé reliéf s tváří Ježíše; sv. Barbora drží v levé ruce kalich (zde pouze dolní polovinu, nedrží zvonek), pravou rukou se opírá o věž.
Svatý Šimon Kananejský zv. Horlivec (Zelóta), apoštol, žil v 1. století. Byl členem národního hnutí zelótů - horlivců. Toto hnutí usilovalo o ukončení římské okupace. O Šimonově životě je málo zpráv a podle tradice byl společně s apoštolem Judou Tadeášem v Egyptě, v Arménii a v Persii, kde byli oba umučeni ve městě Sufiana (Siana), nebo ve městě Edessa.
Sv. Šimon byl ubit kyjem a sťat sekerou (dalším atributem bývá pila). Jeho ostatky byly později převezeny do Říma a uloženy ve velechrámu sv. Petra v Římě. Svátek v církevním kalendáři 28.10.
Svatý Juda Tadeáš apoštol, žil v 1. století. Autor jednoho dopisu v Novém zákoně. Syn Kleofáše Alfea a Marie, bratr sv. Jakuba Mladšího. Ježíšův bratranec, proto se znázorňuje s obrazem Ježíšovy tváře (podobné zobrazení jako na šátku sv. Veroniky).
Juda došel jako misionář k edesskému králi Abgarovi, kterého uzdravil z malomocenství.
Juda zemřel společně se sv. Šimonem Horlivcem Kananejským, byl ubit kyjem. Jeho ostatky byly později převezeny z perského Sufiana do Říma a jsou uloženy ve svatopetrském velechrámu. Svátek v církevním kalendáři 28.10.
Svatá Barbora, princezna. Žila na přelomu 3. a 4. století, zemřela 237/306 v Nikomedii (Nikaj, Nicej, Iznik, Izmid, Izmit v Turecku). Od své komorné se dozvěděla o křesťanství a začala se s křesťany scházet. Její otec pohan Dioscuros zjistil, že se dcera zúčastní křesťanských shromáždění a tak ji dal uzavřít do obytné věže s dvěma okny, aby nepoznala křesťanskou víru. Barbora se ve věži dala pokřtít a ke dvěma oknům si dala udělat ještě jedno okno, aby si připomínala Nejsvětější Trojici – Boha.
Barbořin otec se po svém návratu dověděl, že se stala křesťankou a obžaloval ji u prefekta. Barboře se podařilo uprchnout ke skále, která podle legendy se sama otevřela a schovala ji. Prozradil ji pastýř, který nedaleko skal pásl ovce. Byla zajata a mučena. Po krutém zbičování se jí v noci zjevil Kristus a zahojil její rány. Druhý den ji dal místodržitel pálit pochodněmi, uříznout ji prsa a bít kyjem. Sťata mečem od vlastního otce. Ve chvíli Barbořiny popravy sjel z nebe blesk a Dioscura zabil.
Sv. Barbora patří mezi 14 sv. Pomocníků. 3.12. večer před svátkem chodily ve dvojici nebo ve trojici po vesnici „Barborky“, bíle oděné postavy, které rozdávaly jablka a ořechy, nepořádným hospodyním vymetaly kamna. Později si děti dávaly za okno obuv nebo ponožku, kam jim v noci sv. Barbora něco nadělila. Protože děti nebyly celý rok úplně hodné, objevilo se mezi sladkými dárky také kus dřeva, uhlí nebo shnilá brambora. 4.12. na svátek svaté Barbory si svobodné dívky utrhly větvičku z třešně nebo zlatého deště a dávaly ji do vázy, jestliže vykvetla na Štědrý den, měly se do roka vdát.
V Čechách je sv. Barboře zasvěcen velký gotický chrám (katedrálního typu) v Kutné Hoře. Svátek má 4.12.