Historie královského věnného města
Dvůr Králové nad Labem
V prostoru města Dvora Králové a v jeho okolí, na levém břehu Labe, se nacházejí archeologické nálezy sídliště lužické slezsko-plátěnické kultury, z římského období a raného středověku.
Kronika Historia Francorvm (Historie Franků), kterou napsal francký mnich Fredegar Scholasticus (Fredegart, Fredegard) v 7. století, se zmiňuje o "nějakém místě, údajně Taschenberg (Taschinberg, Tašenberg = tašková hora). Později Hořejší předměstí, dnes Jiráskova ulice ve Dvoře Králové):
"An. DCXXX. LXVIII. Eo anno Sclav, cognomento Winidi, in regno Samonis negotiantes, Francorum cum plurimam multitudinem (in Taschiberc) interfcessent et rebus expoliassent.
Roku. 630. (kapitola) 68. Toho roku Slované, zvaní Vinidé, v království Sámově obchodníky (kupce) Franků s velkým doprovodem zabili (na Tašinbergu) a věci vyplenili (majetek vydrancovali, uloupili)."
"Za vlády knížete Sáma u osady Tašinberk v roce 630 Slované (zvaní Venedové, Vinidové) oloupili lužické kupce, poddané franckého krále Dagoberta I. (603-639) o jejich vaky (tašky) se zbožím a zabili je "(Ottův slovník naučný).
Z místa se podařilo uprchnout pouze jednomu kupci, který donesl zprávu o masakru králi Dagobertovi. Král po tomto incidentu poslal ke knížeti Sámovi svého vyslance Sicharia: "který požadoval spravedlivou náhradu za vraždu a majetek kupců, které jeho lidé pobili a věci neprávem uloupili." Jednání nebylo pro Franky úspěšné. "Sámo nechtěl Sicharia vidět a nedovolil mu před něho přijít, předstoupil Sicharius se svou družinou před Sáma oděn krojem na způsob Slovanů a oznámil mu vše, co měl uloženo." Sicharius knížete urážel, hrozil mu poddanstvím a řekl mu: "Není možno, aby sluhové boží uzavřeli přátelství se psy. Sámo mu odpověděl. "Jste-li vy sluhové boží a my psi, je nám dovoleno, když proti němu jednáte, trhat vás kousáním." Po této velké hádce dal Sámo Sicharia vyhodit z paláce.
Král Dagobert sebral vojsko a přitáhl ke slovanskému hradu Wogatisburgu (?pravděpodobně u Vranova nad Dyjí /2007), kde v roce 631/632 po třech dnech bitvu Dagobert prohrál. Slované pobili mnoho mužů z jeho vojska. Ostatní se dali na útěk a na místě zanechali i svoji zbroj.
Kristiánova legenda popisuje, že v místech pozdějšího města Dvora Králové projížděl v roce 884 kníže Bořivoj při návratu ze křtu z Velehradu do Prahy. Dozvěděl se o vzbouření českých zemanů a zdržel se na východě Čech.
Jednoho dne si vyjel na lov a zabloudil v hustých lesích. V úzkosti slíbil Bohu, že když se z těchto lesů dostane, postaví z vděčnosti kostel. V té chvíli uslyšel kokrhání kohouta, jel podle jeho hlasu a uviděl obydlí uhlíře. Vedle domku byl postaven kříž. Za poskytnutou pomoc povýšil uhlíře do šlechtického stavu z Dejmu (z Dýmu) a dal postavit kapli Svatého Kříže. Dělníci káceli stromy, stavěli si obydlí a chvojím pokrývali střechy. Osada dostala jméno Dvůr Chvojno/Curia Chvojno.
Tato osada Dvůr se rozkládala podél řeky Labe. Pro časté záplavy z Labe došlo k přesídlení obyvatel na výše položené místo před zaniklý Taschenberg (Tašenberk, Tašinberk).
Při tažení polského knížete Boleslava Křivoústého proti českému knížeti Vladislavovi I. (1070-1125) v roce 1100, přišlo polské vojsko do Čech novou cestou z Kamenné Hory. Poláci prošli Libavským průsmykem a dostali se do prostoru dnešního Miletína. Orientovali se podle hory Zvičiny. Novou cestu bylo potřeba vojensky zajistit z české strany. V roce 1124 se píše o nově vybudovaném vodním hradišti Miletín. Toho roku v něm přijal český kníže Vladislav I. bamberského biskupa sv. Otu, který šel na misijní cestu do Polska.
(Sv. Otto, Ota z Bamberku, *1061 Franken v Bavorsku, +30.6.1139 Bamberg v Bavorsku. Pocházel ze šlechtické rodiny. 1102 se stal biskupem. 1122 pomohl ukončit spor mezi papežem a císařem. Na misijních cestách v Pomořanech roku 1124 a 1128 pokřtil se svými kněžími 22.000 lidí. Zvaný apoštol Pomořanska. V roce 1188 ho svatořečil 175. papež Klement III. V církevním kalendáři svátek 2.7., v občanském kalendáři 26.4.).
Vladislav věnoval Miletín svému poddanému Zbraslavovi a jeho manželce. V letech 1241–1410 patřil Miletín špitálnímu Řádu Domu Panny Marie Jeruzalémské (Německých rytířů). Vodní tvrz byla přestavěna, močály vysušeny a vybudován klášter a kostel Zvěstování Panny Marie. Z kláštera se zachovaly podzemní chodby. V letech 1693–1701 byl postaven barokní zámek, empírově upraven 1847.
V těchto místech, kde je Miletín, byl zde dostatek lovné zvěře a zázemí pro panovníka. Ve vzdálenosti 10–15 km od tohoto místa pobytu vznikala sídliště, která toto zajišťovala.
První zmínka o biskupovi ze Dvora je z roku 1011 v polské kronice Jana Dlugosze (1415-1480) 965-1480. Kronika popisuje roky 965-1480). Dlugosz napsal, že ve Dvoře (Králové) byl v roce 1011 první farář s titulem Episcopus curiensis (biskup dvorský), světící biskup pražský (zástupce pražského biskupa). Jméno dvorského biskupa se nedochovalo.
xxx Kanovník vyšehradský, pokračovatel kronikáře Kosmy, napsal v Letopisech, že 24.12.1139 na Chvojně onemocněl kníže Soběslav I., byl převezen na Hostin Hradec, kde 14/15.2.1140 zemřel.
Chvojno bylo dříve lokalizováno do dnešního Dvora Králové (Curia Chvojno) a za Hostin Hradec bylo považováno město Hostinné (1909, Augustin Sedláček), nebo Hradec Králové. Současní historikové umísťují Hostin Hradec na místo Na Hradcích u Holic, kde stála tvrz nebo lovčí hrádek zvaný Velký Hradec. Chvojno je Vysoké Chvojno u Holic.
Druhou zmínku o biskupovi ze Dvora zapsal kronikář Karla IV. Přibík Pulkava z Radenína (+1380), který se zmiňuje o dalším dvorském biskupovi "Episcopus curiensis" v bitvě u Milána roku 1158, ale ani jeho jméno se nedochovalo.
Třetí zmínka o biskupovi ze Dvora je ve Zlaté bule sicilské v roce 1212, kde "Episcopus curiensis" je uveden jako jeden ze svědků podpisu buly císaře Fridricha II. Štaufského (císař Bedřich II. zv. Fridrich Roger). Ve většině překladů Zlaté buly se píše o biskupovi ze švýcarského Churu, který je v listinách zapsán episcopus cariensis.
Na území města Dvora Králové byl předpokládaný malý knížecí dvůr a tržní osada. Knížecí tvrz byla postavena naproti kostelu. Duchovní potřeby byly zajištěny výstavbou dřevěného kostela, který byl postaven ještě před dostavbou miletínského hradiště.
Za krále Václava I. (1205-1253) byl ve 30. letech 13. století postaven kamenný románský kostel. Archeologický průzkum v roce 2007 nepotvrdil, zda byl románský kostel jednolodní nebo trojlodní. Podle tradice sem v roce 1230 uvedl Václav I. řád Templářů, kteří postavili kostel zasvěcený patronovi řádu sv. Janu Křtiteli. Z historických pramenů (dnes již neexistujících) byl královský hrad ve Dvoře Králové přestavěn na klášter Templářů.
Ve spisu Dějeprava král.věn.Města Dvora Králové děkan Jan Puš v 19. století napsal, že: "Templáři poklad převezli po svém zrušení z Francie do Dvora Králové a ukryli sem třetinu svého pokladu." Klášter měl stát v Palackého ulici naproti dnešnímu děkanství na místě domu 106: "stál nalevo od Šindelářské brány hrad, z kterého se stal templářský klášter. Na rohu byl kámen s postavou rytíře, který se ztratil." (Jan Puš, Dějeprava král.věn. Města Dvora Králové, zač. 19. století). Spis byl uložen v městském archivu a ke konci 19. století byl ve zchátralém stavu. Přepsal ho městský radní J.V.Pelikán, ale ani tento přepis se nedochoval.
"... vlevo při vykročení ze Šindelářské brány, naproti dnešnímu děkanství. Na tom domě byl ještě v 19. století kámen s vytesanou postavou rytíře řádu Templářů. V kostele sv. Jana Křtitele se nacházely malby Templářů, které byly zabíleny v roce 1832" (A.K.Viták, Dějiny Dvora 1867). Klášter byl později opět přestavěn na královský palác, který používala česká královna.
Obec Curia v roce 1255 povýšil Přemysl Otakar II. na město Curia super Albis (Curia super Albea - Dvůr nad Labem). Město nemuselo mít zakládací listinu, podle emfyteutického práva (Emfyteuse: řecky ἐμφύτευσις / émfúteuos, latinsky emfyteusis = dědičný nájem. Feudální forma dědičného nájmu půdy na delší dobu, nebo navždy). Podle emfyteutického práva byly zakládány nové vesnice a města, ale byly na něj převáděny i starší osady, které se řídily českým právem.
První písemná (čtvrtá) zmínka o městě Dvoru byla v listině z 27. července 1270, kde byl podepsán plebán Gotfridus de Curia (Bohumír ze Dvora), od konce toho roku dvorský děkan.
Plebán (lat. plebanus = farář pro venkovský lid) byl původně duchovní, který, mimo sídlo diecéze (to je na venkově), sloužil bohoslužby pro lid (lat. plebs). Od 12. století titul kněze s farářskou pravomocí.
Farář Bohumír ze Dvora je podepsán jako jeden ze svědků v soudním sporu o farní právo na Markovu ves mezi faráři Hořic a Miletína. Zápis byl uložen v archivu v Drážďanech (Německo), kde shořel při bombardování města 13.-15.2.1945 a dochoval se pouze v opisu.
V roce 1267 vydal pražský biskup Jan III. z Dražic a hradecký děkan Jan listinu o rozloze farnosti Miletín, kde mezi 15 vesnicemi je napsána i "villa Marci de Horzic". Vesnice byla založena hořickým panstvem. Hořický farář Arnold vedl o tuto vesnici spor s miletínskými kněžími až do roku 1271. Vesnice se nacházela mezi Dachovy a Červenou Třemešnou. Během 14. století zanikla (Codex diplomaticus, Ulrychová 2007, Pavel Drnovský 2012).
Koncem roku 1270 byl ustanoven (králové)dvorský děkanát, který spadal pod (králové)hradecké arcijáhenství v pražské diecési.
1276 udělil Přemysl Otakar II. městu hradební právo. Hradby obepínaly město, do kterého se vstupovalo čtyřmi branami. U každé brány byla později postavena věž. Z opevnění se zachovala Šindelářská věž a část hradeb za kostelem.
V roce 1321 a 1322 pobývala Dvoře Králové česká princezna Markéta Přemyslovna (1296-1322, teta Karla IV.). Její manžel Boleslav III. Lehnický (1291-1352, zv. Bílý, Marnotratný, Prostopášný, Slezský, Štědrý) byl českým místokrálem a zastupoval v letech 1321-1322 svého švagra českého krále Jana Lucemburského (1296-1346).
Historik Karel Josef Biener rytíř z Biennenbergu (1731-1798), královédvorský děkan Jan Puš (1760-1837) a historik Antonín Konstantin Viták (1835-1906) napsali, že česká princezna a lehnická vévodkyně Markéta Přemyslovna je pohřbena v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.
Roku 1316 je město zapsáno jako oppidum (lat. ob pedes=obydlené místo) Hof (něm. Dvůr) a v roce 1359 jako Curia civitate dicta Howeleyns (Dvůr město řečené Dvoreček).
V roce 1340 povýšil král Jan Lucemburský Dvůr na královské město a udělil mu privilegium.
Město navštívil v roce 1357, 1360 a 1363 císař a král Karel IV. společně s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic.
Město Dvůr je starší než Trutnov, protože v případě sporů o městské právo se měli Trutnovští dotazovat na výklad práva u Dvorské rady. Ve 14. století zde vznikl manský kraj, nazývaný Dvorský. O několik let později byl kraj nazvaný Trutnovský (Vladimír Wolf, 30.11.2007).
Kraj byl často zastavován slezským knížatům a v letech 1364–1398 byl spojen s opolským a javorsko-svídnickým knížectvím.
V roce 1380 město postihl mor.
V roce 1392 po smrti kněžny Anežky Svídnické, se město vrátilo králi Václavu IV. a král potvrdil v roce 1398 městu privilegia z roku 1340 a udělil městský znak.
Anežka Svídnická (Habsburská, *1321/1326, + 2.2.1392), dcera Leopolda I. Habsburského (vnuk Rudolfa I. soupeře Přemysla Otakara II.), manželka Bolka (Boleslava) II. Malého. Jeho bratrem byl Jindřich II. Svídnický (+ 1343) otec císařovny a české královny Anny Svídnické (*1339, +11.7.1362), matky Václava IV. Anežka Svídnická (Habsburská) byla prateta Václava IV.
26.2.1399 dostala město darem od krále Václava IV., jeho druhá manželka Žofie Bavorská, která při pobytu na Křivoklátě vydala 26.2.1399 listinu, kde upravuje záležitosti svých nových věnných měst Dvora nad Labem a Trutnova.
Město se začalo nazývat Dvůr paní Králové, protože bylo majetkem manželky krále - paní králové, která mohla být korunována později na královnu, nebo město dostala jako vdova-nevládnoucí královna (paní králová). Po postavení královského paláce Aula Reginae (lat. Síň královny) se tímto názvem začalo nazývat i město. Podobný název Aula Regia (lat. Královská síň) nesl i klášter na Zbraslavi.
V letech 1399-1918 byl Dvůr Králové věnným městem českých královen.
Roku 1421 přitáhli ke Dvoru Králové Pražané (umírnění husité). Měšťané se po krátké potyčce dobrovolně vzdali, otevřeli brány města a přidali se na jejich stranu. Od tohoto roku je město psáno českým názvem Dwuor Kralowe.
V roce 1437 dostala město Barbora Celjská, manželka císaře Zikmunda a 1458 ho věnoval Jiří z Poděbrad manželce Janě z Rožmitálu.
Žižkov (volně podle Vladimíra Wolfa, 2009). Mírný vrch ve Dvoře Králové zvaný Žižkova hůra (Zyskowa huora), dnes zvaný Žižkov. Tento vrch je podle legendy spojován s husitským vojevůdcem Janem Žižkou z Kalicha z Trocnova. V době Jiřího z Poděbrad a národního obrození se obyvatelé přiklonili ke spojení Žižkovy hory se jménem Jana Žižky z Trocnova. Podle této legendy naše město dobyl a zapálil Jan Žižka. Ve skutečnosti v našem městě nikdy nebyl. Název vrchu Žižkova hůra je poprvé zapsán v Pergamenové knize města Dvora Králové. V letech 1417-1456 vlastnil roli (pole) Okrouhlici Matouš, syn měšťana a hospodáře Mikuláše Nykla zvaného Zysa, Ziska (Žižka), podle toho, že byl jednooký. Toto pojmenování bylo ve středověku obvyklé pro jednookého člověka. Žižkova hora je v Pergamenové knize zapsána v letech 1456-1536 několikrát při prodeji různým majitelům.
Ve čtvrtek po 4. neděli postní Laetare (Veselá) tj. 22.3.1509 dovolil český král Vladislav II. Jagellonský (král Dobře-Bene) královédvorským měšťanům pečetit veřejné listiny červeným voskem Tím pozvedl prestiž našeho města, protože používat červený pečetní vosk mohl jen panovník. Jiná města a osoby bez privilegia používali vosk zelený (s měděnkou), černý (se sazemi) a přírodní.
1570 velký požár města, které celé vyhořelo a trvalo 50 let než se vzpamatovalo.
1619 město podpořilo penězi povstání českých stavů. Podle legendy mělo město vyslat hotovost (vojsko) na pomoc Praze v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Ve skutečnosti se městské vojsko zúčastnilo bojů o Prahu až v roce 1757. Na Bílé hoře měli vojenský tábor.
V roce 1677 byl na Dolním předměstí postaven špitál sv. Jana s kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Špitál fungoval do roku 1786. Portál ze špitálu je v lapidáriu u kostela.
V roce 1750 potvrdila česká a uherská královna Marie Terezie městu Dvoru Králové všechny výsady (privilegia).
V roce 1751 dala Marie Terezie zbořit dřevěný kostel Povýšení Sv. Kříže a postavit kamenný kostel. Věž byla ke kostelu přistavěna v roce 1780.
Nebíčko, Na Nebíčku, název vznikl v roce 1775 údajně podle výroku zámečníka Jidáše Holuba, který si postavil dům v olšinách (dnes Kotkova ulice) a říkal, že: „Tady budu žít jako na nebíčku.“ bude žít jako na nebíčku. Název se mezi místními ujal. Podobná historka se traduje o 150 let později, kdy starosta Jan Holub (1864-1938, v úřadu 1916-1938) si postavil dům u Olšinek. Pan starosta prohlásil, že: „Tady se mi bude žít jako v nebíčku.“ Druhou historku zapsal kronikář Bedřich Söllner (podle webu podhart.unas).
Jiná verze uvádí, že název vznikl dříve podle podharťského rybníka zvaného Nebíčko, protože se na hladině odráželo nebe.
Josef II. císař římský a král český za války o bavorské dědictví, bydlel v roce 1776 na děkanství (postaveno 1736).
V roce 1834 byla spojena správa královských a věnných měst. 19.12.1848 zanikl úřad zemského podkomořího s tím, že: „Svobodná obec je základem svobodného státu.“ Královny vykonávaly ve věnných městech, až do roku 1918, jen část svých patronátních práv.
Poslední patronkou města a majitelkou byla rakouská císařovna a česká královna Zita Bourbonsko-Parmská (*9.5.1892, +14.3.1989), manželka blahoslaveného císaře Karla I. (*17.8.1887, +1.4.1922).
K. H. Borovský, novinář. Pobýval ve městě v roce 1850.
František Josef I. císař rakouský, dědičný král český město navštívil v roce 1900.
Mikoláš Aleš, malíř, bydlel ve městě v roce 1907. Podle předlohy namaloval obraz děkanského chrámu před jeho přestavbou v roce 1899.
Tomáš Garrique Masaryk, první prezident Československa přijel do Dvora Králové v roce 1926.
Václav Klaus, druhý prezident České republiky přijel na návštěvu města 11.4.2007.
Miloš Zeman, třetí prezident ČR navštívil Dvůr Králové nad Labem 19.2.2015.
Protektorát 1939-1945:
15.3.1939 při obsazování města se první obětí stala Julie Lehká, kterou porazilo německé auto, jedoucí (nově) po pravé straně.
5.5.1945 vypuklo ve městě ozbrojené povstání. Němci drželi továrnu Löwenbachovu a Junkers, obsadili také nádraží. Padlo několik občanů města.
Za 2. světové války bylo 175 obětí. Z toho v koncentračních táborech bylo umučeno 113 dvorských Židů a 21 Čechů, 21 obyvatel bylo popraveno, 14 osob padlo při povstání a 2 letci ze Dvora Králové zahynuli v boji. Jeden z nich, Eduard Zbroj bojoval ve Francii a v Anglii v 311. čs. bombardovací peruti RAF. Jeho letadlo, ve kterém zahynul, bylo sestřeleno 4.12.1944.
Vražda. 11.1.1972 opilý pachatel napadl na ulici pana Hubku, který se schoval na vrátnici podniku Strojtex 02 (u kostela). Pachatel vběhl za ním a srazil pana Hubku na zem. Strážný Jaroslav Čermák zavolal VB (Veřejná bezpečnost) a pachatel, který ovládal karate udeřil strážného Čermáka tak, že zemřel. Vraha zneškodnila přivolaná hlídka VB.
Další vražda se stala 25.4.1972 v restauraci Na Slovanech (zv. U Trunečků). Do restaurace přišli dva mladíci. Jeden z nich, pětkrát trestaný zloděj Jiří Dědek (23 let, *17.9.1949 Česká Skalice, +20.4.1973 Praha-Pankrác) zastřelil praporčíka VB Miroslava Piskoru (54 let, *27.10.1918 Zbečník-Hronov, horník, od 8.9.1950 příslušník SNB, +25.4.1972).
Pistoli pachatel ukradl na Státním statku v České Skalici a údajně se s ní chlubil v restauraci a před restaurací si několikrát vystřelil. Hosté restaurace přivolali hlídku VB, s tím, že jeden z nich ukazoval na WC pistoli. Hlídka ve složení strážmistr Milan Šulc (24) a praporčík Miroslav Piskora (54). Policisté vzali oba mladé muže do kuchyně, aby jim pistoli odevzdali. V kuchyni pachatel střelil po praporčíku Piskorovi a trefil ho do břicha. Stržm. Šulce střelil pachatel do hrudi. V té chvíli vběhli do kuchyně hosté, vraha zneškodnili a začali ho bít. Druhý mladík se schoval pod stůl. Vedoucí restaurace a číšník vraha drželi a předali nově přivolané hlídce VB, ve které byl vedoucí oddělení Jaroslav Štěrba. To už byli na místě hasiči a záchranáři a poskytli stržm. Šulcovi první pomoc. Převezen do nemocnice a hned byl operován.
Praporčíku Miroslavu Piskorovi byl vypraven státní pohřeb, kterého se zúčastnila většina obyvatel města, na budově Městského úřadu mu byla odhalena pamětní deska a ministrem vnitra ČSSR byl povýšen na poručíka in memoriam.
Strážmistr Milan Šulc po roce od VB odešel a vrátil se k hornickému řemeslu, kterému se původně vyučil. Pracoval na dole 1. máj v Ostravě.
Vrah Jiří Dědek dostal trest smrti, který byl vykonán ve věznici na Pankráci.
Restaurace Na Slovanech, zvaná U Trunečků (neoficiální název podle hostinského Josefa Trunečka), od roku 1972 zvaná Na Střelnici.
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/ozval-se-druhy-prislusnik-vb-z-dvorske-hospody-vrahove-strele-uhnul.A110407_1562639_hradec-zpravy_klu
ZOO a tragická událost.
V březnu 1975 se vyskytlo podezření na slintavku, které se nepotvrdilo. 21.4.1975 byla ZOO uzavřena pro veřejnost. V noci z 29. na 30.4.1975. Do ZOO přišlo pod vedením StB komando myslivců, kteří vystříleli stádo 46 žiraf (28 Rothschildových a 18 síťovaných). Bylo to největší stádo žiraf na světě chovaných v zajetí. Ve stádu bylo 23 žiraf březích (u jedné žirafy byla zjištěna dvojčata). Žirafy měly údajně africkou nemoc SAT 1 (slintavku a kulhavku). Nemoci zvířat nevěřil ani ředitel ZOO ing. Josef Vágner (*26.5.1928, +6.5.2000), který se narychlo vrátil z expedice. V ZOO byla vyhlášena karanténa a zaměstnanci izolováni v ZOO, kterou nesměli opustit. (Podle skotského spisovatele Jonathana Magnuse Ledgarda, Giraffe-Žirafy 2006). Dále bylo zastřeleno několik zeber, přímorožců a kapských buvolů. Celkem bylo zastřeleno 54 zvířat a odvezeno do kafilérie v Žichlínku (u Lanškrouna).
V návaznosti na tuto situaci byly uzavřeny všechny shromažďovací prostory ve městě: kino, restaurace a tři kostely (římskokatolický děkanský chrám sv. Jana Křtitele, Husův sbor Církve československé husitské a sbor Církve Českobratrské evangelické). Po týdnu byly restaurace i kino otevřeny, ale kostely zůstaly zavřené. V katolické církvi byl 29.5. svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně).
O otevření kostelů se začali zajímat i nevěřící občané města i někteří členové KSČ. Duchovním farností přišel v sobotu 31.5. příkaz, že se mohou kostely v neděli 1.6. otevřít, s podmínkou, jejich uzavření při podezření nemoci SAT 1. ZOO byla uzavřena celý rok do 15.5.1976.
Pobití zvířat v ZOO Dvůr Králové nebylo nikdy objasněno. Státní veterinární správa potvrdila v roce 2013, že (údajně) dokumentaci z roku 1975 vzala povodeň v roce 2002.
V městské kronice je tento zápis:
"Vč ZOO
Východočeská ZOO byla dne 21.dubna 1975 z technických důvodů uzavřena. Provádí se teplofikace, kabelizace, kanalizace a jiné zemní úpravy. Předpoklad dokončení prací a opětné zpřístupnění veřejnosti je 15.květen 1976 (str.143 a 144)".
Slovenský zpěvák Peter Nagy (*1959) složil v roce 2018 o této události píseň s názvem 50 žiraf
https://www.youtube.com/watch?v=3IScjKy4ruY:
5O žiráf
Päťdesiat žiráf pána Vágnera. Kráčajú po nebi, jedna sa obzerá,
Že prečo nemohli zostať na zemi? Čitaš im v očiach:
To ste vy-ľudia...
Príde deň keď táto zem vás ďalej neunesie..
Kráčajú zvieratá - vznešené totemy jedinej viery čo bola na zemi
Bolo to o láske - Vy ste to predali - je vám to málo
To ste vy -ľudia...
Príde deň keď táto zem vás ďalej neunesie..
Kam s nami tečie rieka jedovatých áut? a načo nám budú tie miliardy dát ?
aby sme sa vzájomne mohli vydierať ? ....prečo sa neučíme žiť od zvierat?
Milión stromov denne umiera pre náboženstvo ľudského papiera
Tak už to máme čierne na bielom: stráca to zmysel
To sme my ľudia:
Príde deň, keď táto zem nás ďalej neunesie..
Päťdesiat žiráf pána Vágnera
Kráčajú po nebi, jedna sa obzerá.....
Ohně ve městě: 1345 (poškozen i románský kostel), 1450, 1522, 1566, 1572 (vyhořel měšťanský dům, na jeho místě byla postavena Stará radnice), 1776, 1777, 1790 (vyhořela Stará radnice), 1791, 1827, 1857.
Podharť. Severní předměstí Dvora Králové. Předměstí dostalo název podle lesa nebo pastviny-Hart=tvrdý (pevný, drsný, krutý), Hardt, Harta (starohornoněm. nářečí). První obyvatelé se usídlovali pod Hartou, pod Hartí (Podharť) od roku 1512 a 1564.
Od roku 1565 jsou v Gruntovní knize zapsány dva mlýny. Hořejší-Skalní stál v místech bývalé prádelny naproti hřbitovu. Dolejší-Podhartní byl v místech pozdější továrny Winternitz. Z ní se stala továrna Hellmanova, která byla přestavěna na STS (Strojní traktorová stanice), dnes STK (Stanice technické kontroly). Potok, který touto částí protéká se nazývá Hartský, původně a v běžné mluvě Kacbach (Katzbach = kočičí potok).
První domy byly stavěny v dnešní ulici Vrchlického a Purkyňova. "Náměstí" bylo místo před dnešní základní školou nazývané Na Place.
Předměstí bylo po roce 1818 rozděleno na dvě části, podle národnosti obyvatel: Česká Podharť (západní strana) a Německá Podharť (východní strana) směrem na Trutnov.
Německá Podharť byla vystavěna a osídlena v letech 1818-1848. V roce 1945 byla přejmenována na Novou Podharť a 1.4.1991 na ulici Krkonošská.